Západní demokratický model se podle názoru amerického Freedom House aktivně šířil mezi lety 1990 až 2005, ale od té doby vyklízí pozice – místo něj se ve světě šíří autoritářství a odpor k Západu a jeho hodnotám. „Právě rok 1990 byl zajímavý tím, že Francis Fukuyama vyhlásil vítězství liberální demokracie,“ připomíná v rozhovoru pro Atlantico francouzský politolog Alexandre del Valle. „A navíc do 90. let spadají sametové revoluce po druhé válce v Zálivu, v jejichž rámci Západ a Američané především zkoušeli pod záminkou demokratizace co nejvíce zkomplikovat život Rusku a středoasijským zemím, aby tím snížily strategický význam Moskvy.“ Arabský a muslimský svět byl tehdy šokován americkými agresemi do Iráku a Libye, které vážně zdiskreditovaly západní demokratické hodnoty, zatímco Rusko a jeho spojenci v západní demokratizaci uviděli jen snahu ospravedlnit nový imperialismus. „Západem zorganizované sametové a barevné revoluce, stejně jako vměšování v bývalé Jugoslávii, byly považovány za součást tajného plánu. Ve výsledku je tak dnes idea demokracie přijímána mnohem hůř než v 90. letech: tehdy se Západ nesl na vlně obliby a utiskované národy do něj vkládaly naděje. Dnes, o čtvrt století později, je třeba přiznat, že všechny ostatní civilizace jsou si jisté, že Západ nenaplnil slibovaný ideál demokracie a místo ní představuje civilizaci neoimperialistickou, nafoukanou a nebezpečnou,“ shrnuje situaci Alexandre del Valle.

Bombardování Libye, zasahování do záležitostí africký či arabských zemí, nálety prostřednictvím bezpilotníků, které postižené obyvatelstvo považuje za obzvláštní důkaz západní zbabělosti, embarga, která obvykle ožebračují beztak už chudé populace a třeba v Iráku se týkalo i léků pro děti nebo proti rakovině… to vše jsou podle francouzského politologa důvody, proč miliony lidí ve světě uviděly v Západu hrozbu. Odmítá sice za současný odklon světa od demokracie k autoritářství dávat za vinu jen Západu, připouští ale, že „intervence v rámcích práva na vměšování, jak je dnes uplatňováno i v OSN, vyústily v to, že je dnes mezinárodní právo zcela opodstatněně vnímáno jako nástroj kolonialismu a neoimperialismu. A Západ se zdá být zdrojem všech neštěstí světa.“