Koncem září americký Kongres drtivou většinou přehlasoval veto prezidenta Baracka Obamy a potvrdil platnost Zákona o spravedlnosti proti sponzorům terorismu (JASTA), který měl pozůstalým po obětech z 11. září zajistit možnost žalovat Saúdskou Arábii za podíl na tehdejších teroristických útocích. Samotné znění zákona přitom Saúdskou Arábii výslovně nezmiňuje, místo toho konstatuje, že „cizí stát by neměl být imunní vůči jurisdikci soudů Spojených států v žádné kauze, v níž je finanční odškodnění požadováno po cizím státu za fyzickou újmu způsobenou na osobě nebo majetku nebo za smrt, která nastala ve Spojených státech a byla způsobena aktem mezinárodního terorismu ve Spojených státech“.

Členové Kongresu nejspíš opravdu měli na mysli žaloby namířené proti Saúdské Arábii, nicméně naplňovat se začaly spíše obavy Baracka Obamy a jeho ministra obrany Ashtona Cartera. „Pokud otevřeme možnost jednotlivcům a Spojeným státům běžně žalovat cizí vlády, otevíráme tím současně možnost, že budou Spojené státy průběžně žalovány jednotlivci v jiných zemích,“ varoval první z nich, zatímco druhý měl strach že případné žaloby proti Saúdské Arábii a její roli v 11. září mohou vést k „rušivému objevitelskému procesu“ a ve finále i k odhalení „amerických tajemství“, která by prý mohla ohrozit americkou „válku proti terorismu“.

Odpor proti zákonu lze samozřejmě do značné míry vnímat jako nepřímé přiznání, že určité skupiny v americkém establishmentu se na činnosti spjaté s terorismem podílely a podílejí, na druhé straně ale není příliš pravděpodobné, že by JASTA sám o sobě nějak zvýšil pravděpodobnost zahraničních žalob na USA. Washington porušuje mezinárodní právo vcelku pravidelně (a bez jakýchkoli následků), přičemž stejně často, tedy kdykoli je to výhodné, aplikují na mezinárodním poli princip dvojího metru. Nezdá se, že by zákon JASTA dokázal tuto zaběhanou politiku jakkoli změnit. Naopak, hned po jeho přijetí se začalo mluvit o novelizaci, která by posílila mezinárodní ochranu amerických vojáků a tím fakticky i politiku dvojího metru a porušování mezinárodního práva.

Kde je, sakra, ten Jemen?

Pouhé dva dny po přijetí zákona byla na Saúdy podána v USA první žaloba a další se horečně chystají, nicméně současně se objevily možnosti žalovat za 11. září rovněž Pákistán, který atentátníky mohl financovat, nebo třebas i Německo, kde mnozí z nich dlouho žili a tamní tajné služby tak teoreticky mohly mít o přípravách teroristických útoků nějaké povědomí. A v iráckém parlamentu už řeší iniciativu k přijetí obdobného zákona, na jehož základě by bylo možné žalovat Spojené státy za jejich agresi – mimochodem, jedním z důvodů amerického vpádu (a zničení Iráku) bylo lživé tvrzení o Saddámově napojení na teroristy, zatímco nad Saúdy Bushova administrativa podržela ochrannou ruku. Zcela jistě to nejsou poslední „dveře“, které JASTA nechtěně otevírá, vždyť při amerických útocích v Afghánistánu, Iráku a Pákistánu bylo celkem zabito přes milion civilistů. Nejspíš tak nebude náhoda, že se britská vláda právě nyní rozhodla povolit svým vojákům v Iráku a Afghánistánu porušovat evropské zákony o lidských právech, aby jim tak „usnadnila“ činnost na bojištích a vyhnula se „únavným“ a „falešným“ žalobám kvůli válečným zločinům, které už daňové poplatníky prý stály přes sto milionů liber.

Saúdská Arábie na přehlasování veta oficiálně nijak nereagovala, nicméně nejmenovaný činitel z Rijádu „vyjádřil naději“, že u kongresmanů „převládne rozum“ a zákon bude opraven. Nicméně Bahrajn, vazal Saúdů, který současně hostí americkou 5. flotilu, promluvil v zastoupení: „Zákon JASTA je šíp vystřelený Kongresem proti své vlastní zemi,“ pohrozil ministr zahraničí šajch Chálid bin Ahmad Chalífa. „Copak tam nikdo nemá rozum?“