Tereza Spencerová: Tanec kolem Saúdů a jejich odpovědnosti za 11. září nekončí

Koncem září americký Kongres drtivou většinou přehlasoval veto prezidenta Baracka Obamy a potvrdil platnost Zákona o spravedlnosti proti sponzorům terorismu (JASTA), který měl pozůstalým po obětech z 11. září zajistit možnost žalovat Saúdskou Arábii za podíl na tehdejších teroristických útocích. Samotné znění zákona přitom Saúdskou Arábii výslovně nezmiňuje, místo toho konstatuje, že „cizí stát by neměl být imunní vůči jurisdikci soudů Spojených států v žádné kauze, v níž je finanční odškodnění požadováno po cizím státu za fyzickou újmu způsobenou na osobě nebo majetku nebo za smrt, která nastala ve Spojených státech a byla způsobena aktem mezinárodního terorismu ve Spojených státech“.

Členové Kongresu nejspíš opravdu měli na mysli žaloby namířené proti Saúdské Arábii, nicméně naplňovat se začaly spíše obavy Baracka Obamy a jeho ministra obrany Ashtona Cartera. „Pokud otevřeme možnost jednotlivcům a Spojeným státům běžně žalovat cizí vlády, otevíráme tím současně možnost, že budou Spojené státy průběžně žalovány jednotlivci v jiných zemích,“ varoval první z nich, zatímco druhý měl strach že případné žaloby proti Saúdské Arábii a její roli v 11. září mohou vést k „rušivému objevitelskému procesu“ a ve finále i k odhalení „amerických tajemství“, která by prý mohla ohrozit americkou „válku proti terorismu“.

Odpor proti zákonu lze samozřejmě do značné míry vnímat jako nepřímé přiznání, že určité skupiny v americkém establishmentu se na činnosti spjaté s terorismem podílely a podílejí, na druhé straně ale není příliš pravděpodobné, že by JASTA sám o sobě nějak zvýšil pravděpodobnost zahraničních žalob na USA. Washington porušuje mezinárodní právo vcelku pravidelně (a bez jakýchkoli následků), přičemž stejně často, tedy kdykoli je to výhodné, aplikují na mezinárodním poli princip dvojího metru. Nezdá se, že by zákon JASTA dokázal tuto zaběhanou politiku jakkoli změnit. Naopak, hned po jeho přijetí se začalo mluvit o novelizaci, která by posílila mezinárodní ochranu amerických vojáků a tím fakticky i politiku dvojího metru a porušování mezinárodního práva.

Kde je, sakra, ten Jemen?

Pouhé dva dny po přijetí zákona byla na Saúdy podána v USA první žaloba a další se horečně chystají, nicméně současně se objevily možnosti žalovat za 11. září rovněž Pákistán, který atentátníky mohl financovat, nebo třebas i Německo, kde mnozí z nich dlouho žili a tamní tajné služby tak teoreticky mohly mít o přípravách teroristických útoků nějaké povědomí. A v iráckém parlamentu už řeší iniciativu k přijetí obdobného zákona, na jehož základě by bylo možné žalovat Spojené státy za jejich agresi – mimochodem, jedním z důvodů amerického vpádu (a zničení Iráku) bylo lživé tvrzení o Saddámově napojení na teroristy, zatímco nad Saúdy Bushova administrativa podržela ochrannou ruku. Zcela jistě to nejsou poslední „dveře“, které JASTA nechtěně otevírá, vždyť při amerických útocích v Afghánistánu, Iráku a Pákistánu bylo celkem zabito přes milion civilistů. Nejspíš tak nebude náhoda, že se britská vláda právě nyní rozhodla povolit svým vojákům v Iráku a Afghánistánu porušovat evropské zákony o lidských právech, aby jim tak „usnadnila“ činnost na bojištích a vyhnula se „únavným“ a „falešným“ žalobám kvůli válečným zločinům, které už daňové poplatníky prý stály přes sto milionů liber.

Saúdská Arábie na přehlasování veta oficiálně nijak nereagovala, nicméně nejmenovaný činitel z Rijádu „vyjádřil naději“, že u kongresmanů „převládne rozum“ a zákon bude opraven. Nicméně Bahrajn, vazal Saúdů, který současně hostí americkou 5. flotilu, promluvil v zastoupení: „Zákon JASTA je šíp vystřelený Kongresem proti své vlastní zemi,“ pohrozil ministr zahraničí šajch Chálid bin Ahmad Chalífa. „Copak tam nikdo nemá rozum?“

Faktem je, že Saúdové už jen americké diskuse o zveřejnění „kultovních 28 stran“ vyšetřovací zprávy, které odhalily finanční příspěvky saúdských oficiálních činitelů některým z tehdejších teroristů, provázeli pohrůžkami rozprodeje amerických dluhopisů za miliardy dolarů. Není jasné, jakou část amerického vládního dluhu Saúdové ve skutečnosti vlastní, a vlastně není jasné ani to, zda by tuto svou hrozbu opravdu splnili, určité riziko tu ale určitě je. Dopady na americkou ekonomiku by totiž mohly být zásadní a ve finále by tak JASTA nepřímo mohl napomoci k panice na finančních trzích globálních. I v Rijádu si ale nejspíš uvědomují, že je to dvousečná zbraň, která by dopadla i na ně, což by v nynější kritické ekonomické situaci už nemuseli ustát. Saúdské akcie v posledních nech padly na takřka sedmileté minimum a v rámci sílící finanční krize a souvisejícího hledání úspor vláda sahá po podivuhodných opatřeních. Rozhodla například, že státní sektor přestoupí z islámského lunárního kalendáře na gregoriánský: Mzdy jsou v Saúdské Arábii totiž vypočítávány na rok a gregoriánský kalendář je v průměru o 11 dní delší, než ten islámský. A oněch 11 dní budou zaměstnanci státního sektoru od nynějška pracovat zadarmo…

To už ale Kongres sám – především z iniciativy republikánů -- obrátil a s využitím mírně přeformulovaných Obamových i Carterových argumentů přestal dbát o svou image „bojovníků proti teroru“ a začal mluvit o nutnosti JASTA přinejmenším upravit. Snaha ukonejšit Saúdy přitom dosáhla komických rozměrů – například nově schválený prodej amerických tanků za 1,15 miliardy dolarů Rijádu je oficiálně motivován obavou z toho, že by jemenští rebelové v případě svého vítězství v boji proti saúdské agresi mohli „ohrozit plavbu v Hormuzském průlivu“, i když prostý pohled na mapu ukazuje, že Jemen leží úplně jinde…

Lidskoprávně chránění Saúdové

Náprava „škod“ způsobených Saúdům tím ale nekončí. Stejně jako na loňském ženevském zasedání Rady OSN pro lidská práva, tak i letos zákulisní tlaky zabránily zahájit nezávislé vyšetřování saúdských válečných zločinů v Jemenu. Společný postoj EU, který (znovu marně) razilo Nizozemsko, přitom zablokovala stále ještě unijní Británie. Ostatně, politika Londýna vůči Saúdům je pozoruhodná obecně – na jedné straně navyšuje humanitární pomoc bombardovanému Jemenu, na straně druhé navyšuje prodej zbraní Saúdům, aby mohli dál bombardovat…

Už loni se přitom OSN „rozhodla“, že se Saúdové a jejich spojenci v agresi, vesměs monarchie Perského zálivu, mohou „vyšetřovat sami“, což byl fakticky bianco šek pro další rok válečných zločinů. Letos se ale mluví o „kompromisu“, v jehož rámci bude několik vyšetřovatelů OSN moci dohlížet na saúdská interní šetření, takže budou moci sledovat svou marnost v přímém přenosu, zatímco saúdská námořní blokáda Jemenu (mimo jiné) zavinila, že přes 1,5 milionu tamních dětí trpí hladem.

Vysoký komisař OSN pro lidská práva, jordánský princ Ziád Ra´ád al Husajn, mezitím ale varoval Rusko před použitím zápalné munice proti Aleppu s tím, že zločiny jedné strany neopravňují druhou stranu k témuž. Rovnou pak navrhl „omezit stálým členům Rady bezpečnosti OSN právo veta“ tak, aby RB OSN mohla předat „případ Sýrie“ mezinárodnímu trestnímu tribunálu… (Mimochodem, je to týž Ziád Ra´ád al Husajn, který – pro změnu „v žoldu“ Bruselu – přiřadil Miloše Zemana ke Gertu Wildersovi, Donaldu Trumpovi, Róbertu Ficovi, Marine Le Penové a hromadně je obvinil z populismu v migrační krizi.)

Při veškeré snaze vyvinit Saúdy ze všech možných problémů přitom přicházejí kiksy. V půli června Saúdská Arábie vydíráním šéfa OSN Pan Ki-muna přinutila světovou organizaci, aby Rijád vyřadila ze svého seznamu „vrahů dětí“, konkrétně dětí v Jemenu. Nyní se téma dětských životů na půdě OSN probíralo znovu. Saúdská delegace ve svých projevech vyloučila, že by v Rijádu popravovali děti, ale pak OSN sama předala dokumenty, které dokládají pravý opak, tedy že v Saúdské Arábii lze k smrti odsoudit i patnáctileté děti. A to je z hlediska mezinárodního práva ilegální.

Bez ohledu na lavírování Kongresu nebo machinace na půdě OSN se ale přesto už delší dobu zdá, že saúdská aura se hroutí a mezinárodní imunita Rijádu je stále křehčí. Pár řádků z New York Review of Books o tom, zda se Saúdská Arábie vůbec může proměnit v normálnější stát. Ještě před pár lety by takový článek v amerických médiích vyvolal diplomatický skandál a zlostné saúdské demarše: „K domácím problémům Muhammad bin Salmán přistupuje stejně umíněně, jako k těm zahraničním. Nejspíš výměnou za to, že bude souhlasit s akumulací moci v rukou mladého prince, náboženský establishment nechal zbavit funkce první ministryně v dějinách království, která do funkce nastoupila ve slabých chvilkách konce vlády bývalého krále Abdalláha. Náboženská policie obnovila své razie v soukromých prostorech. Mladá účetní nám vyprávěla, jak kvůli porušení jejich předpisů zatkli jejího kolegu z kanceláře. Jarní festival na jihu země byl zrušen poté, co v rámci folklorního vystoupení na scéně objevila prepubertální dívka. McDonald´s vylepšil své fastfoodové frančízy, pozměnil loga a oddělil pokladny a místa k sezení podle pohlaví.

Na setkáních literátů si autoři vyprávějí o lidech uvězněných za urážku boha. Někteří byli donuceni sníst meloun, aby si naplnili močový měchýř, a pak jim prý podvázali penisy. V listopadu 2015 byl palestinský básník Ašraf Fajád, který v Saúdské Arábii vyrostl, odsouzen k trestu smrti za pronášení pochybností o víře. „Jsem experimentem Pekla na planetě Zemi,“ napsal v jedné ze svých básní. (Po hlasitých mezinárodních protestech a celosvětovému čtení jeho básní soudní panel sice nezrušil obvinění z odpadlictví od víry, ale trest smrti zmírnil na osm let vězení a osm set ran bičem.) „Vůbec poprvé v životě mám skutečný strach,“ řekl mi jeden saúdský redaktor. Fakt, že se v tomto textu objevuje jen pár jmen, je svědectvím, jak znervózněly dokonce i prominentní osobnosti.“

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami