V diskusích o budoucí podobě Evropské unie a možných scénářích jejího dalšího vývoje, které se opět rozvířily po nedávných volbách do Evropského parlamentu, poněkud absentuje jeden podstatný rys, kterým je širší geopolitické zakotvení těchto úvah, respektive jejich nezbytné zakotvení do širšího kontextu mezinárodních vztahů. Že úvahy o dalším vývoji EU nejsou možné bez zásadního ujasnění si vztahu k USA, nedávno „svérázně“ rozebral například Milan Barna v článku nazvaném Merkelová před ním varovala. Co až Trump rozloží NATO? Jeho zamyšlení si lze pro srovnání přečíst zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Milan-Barna-Merkelova-pred-nim-varovala-Co-az-Trump-rozlozi-NATO-585702 ). Na úvod ještě dodejme, že ve všech těchto debatách budou hrát prvořadou roli stále ještě – bohudíky – národní parlamentní volby, nikoli ony „bruselsko-štrasburské“.

Marine nemá ráda zelenou….

Před dvěma lety prezentoval předseda končící Evropské komise Jean-Claude Juncker právě na plénu Evropského parlamentu pět scénářů možného budoucího vývoje Unie. Krátce si je představme:
1. Pokračovat v dosavadní praxi.
2. Pouze jednotný trh (tzn. jakýsi „návrat před Maastricht“, k Evropským společenstvím).
3. Vícerychlostní EU (tvrdé jádro a měkký obal, tj. státy, které chtějí, vykonávají více politik společně, ostatní nikoli).
4. Dělat méně, zato efektivněji.
5. Dělat mnohem více společně (tzv. ever closer Union).

Vzhledem k tomu, že k jakékoli zásadní změně obsahového a procesního fungování Evropské unie je nutná revize jejích základních smluv (v našem případě tedy změna Smlouvy o EU resp. Smlouvy o fungování EU v „polisabonském“ znění), čehož lze dosáhnout pouze shodou všech 27 (po odchodu Velké Británie) členských států, není v nejbližší době přechod k některé z variant 2 až 5 příliš pravděpodobný. Či přesněji, není pravděpodobný v tom smyslu, že by se ho účastnily všechny stávající členské státy, což zcela jistě a bezezbytku platí pro varianty „jednotný trh“, „dělat méně, zato efektivněji“ a „ever closer Union“.