Tomáš Krystlík: Česká hloupost – úsilí o právo lékařů se zbavit pacienta

1. 12. 2014 20:00

Podle článku v nejnovějším čísle Respektu (Hana Čápová: Najdi si jiného) prosazují čeští lékaři, aby mohli ukončit péči o pacienta z důvodu „ztráty důvěry“ třeba kvůli tomu, že pacient nedodržuje jimi stanovenou léčbu, nebo když se jim pacient i jinak znelíbí. Svůj požadavek se snaží protlačit přes Českou lékařskou komoru a ministerstvo zdravotnictví.

Tomáš Krystlík: Česká hloupost – úsilí o právo lékařů se zbavit pacienta
Foto: Hans Štembera
Popisek: Lékař s pacientem, ilustrační foto

Jenže, kdo platí lékaře? Přes zdravotní pojišťovny právě pacienti. To je pádný důvod, proč by lékaři měli být zticha a nic takového nepožadovat. Další příčiny mají původ v českém prostředí. V Česku má lékař zbytečně vysoký společenský status a důvody k tomu jsou navýsost české. V rakouském mocnářství požívali nejvyšší úcty ti nejvzdělanější, podle cítění lidu ti, kteří toho museli nejvíce přečíst, nastudovat, tedy kněží. Vlivem českého ateismu přešel v Československu status nejvzdělanějších na osoby, které musely pročíst obdobné hory knih, na lékaře. Lékaři si tomuto postavení rychle přivykli a v souladu se svou novou vyšší prestiží se začali chovat bohorovně.

Dnes určují pro pacienta léčbu bez jeho součinnosti, rozhodují, která terapie je pro daného pacienta nejlepší, medikamenty předepisují dle své libovůle. Terapii tím často značně zdražují a české nemocenské kasy to nejsou schopny uhlídat. V Německu, abychom použili nějaký příklad, kontrolují měsíčně všechny nemocenské pokladny léčení každého pacienta s určitou diagnózu. Předepíše-li lékař pacientu třeba o 10 ks více tablet, než je stanoveno jako norma pro diagnózu, dostane ošetřující lékař od nemocenské pokladny citelnou pokutu. Té se může vyhnout jen tehdy, když onu vyšší spotřebu prášků předem odborně zdůvodní. Německý lékař na rozdíl od českého si vždy najde čas, aby pacientu vysvětlil, co mu chybí, nabídl způsoby léčení, případně udržování ve snesitelném stavu, a hlavně mu objasní rizika a jejich výši u jednotlivých metod léčení. A nechá na pacientovi, aby se rozhodl, jak se bude chtít léčit, popřípadě že se léčit vůbec nebude.

V Česku v nejlepším případě lékař cosi procedí na půl úst o diagnóze a léčení, s vysvětlováním pacientovi se většinou neobtěžuje. Najdou se mezi nimi výjimky, ale je jich velmi málo. Především by si k takovému vysvětlení měli najít čas záchytní (praktičtí, střediskoví, rodinní lékaři), kteří se oproti svým německým kolegům, posuzováno podle týdenního objemu ordinačních hodin, značně flákají. Němečtí praktičtí lékaři mají mnohdy pouze jediný půlden v týdnu bez ordinačních hodin, objíždění pacientů se věnují před začátkem ordinačních hodin, o polední pauze a po ordinačních hodinách a to i večer (od 18 h). Není výjimkou, že se váš praktický lékař, odpoledne objednán, dostaví až těsně před půlnocí, protože to dříve pro nával požadavků od pacientů ležících doma nestihl. Pacienty lékař objíždí zásadně sám a vlastním, nikoli služebním vozem, a je k mání pro své pacienty i o víkendech.

I jiným způsobem dávají lékaři v Německu najevo pacientům, že jsou živi z jejich pojišťovacích příspěvků. Sestra je kdykoliv oslovitelná pacienty, sedí totiž za pultem poblíž čekárny, tedy žádné dveře s koulí místo kliky a s nápisem „Neklepejte, sestra vychází!“ Praktičtí lékaři ve svých praxích na Západě dělají mnoho věcí z těch, které jejich čeští kolegové přenechávají jiným – odebírají krev k analýze nebo k okamžitému zjištění hladiny cukru v krvi i jeho odbourávání (zátěžové testy), mají EKG (i pro zátěžové zkoušky), sonograf. Chybí jim jen rentgen a tomograf kvůli vysokým stavebním požadavkům na odstínění záření. Léčí pacienty po vyšetření specialisty podle jejich doporučení sami, což vede na rozdíl od Česka k výrazně kratším čekacím dobám na termín vyšetření specialistou. Pacientovi je necháno na libovůli, ke kterému doktorovi půjde, třeba jeden týden k jednomu a druhý k druhému. Omezení jako v ČR nejsou a lékař pacienta neodmítne pro vysoký počet svých dosavadních. Že lékaři v ČR mají možnost odmítnout nového pacienta kvůli počtu svých stávajících pacientů a že výměna lékaře je pojišťovnami omezena, je vina českého státu, který není schopen prosadit přes zdravotní pojišťovny jiný, vhodnější způsob úhrady.

Svrchu uvedený požadavek českých lékařů a jejich profesní komory je nanejvýš neetický. Představuje další odlišnost českého způsobu uvažování od standardního západoevropského, který nakonec utvrzuje Západoevropany v přesvědčení, že Češi do Evropy jaksi nepatří

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Názory, ParlamentniListy.cz

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Lukáš Kovanda: Zdražování v Česku je nejvýraznější za posledních více než sedm let

22:31 Lukáš Kovanda: Zdražování v Česku je nejvýraznější za posledních více než sedm let

Míra inflace vykázala v listopadu úroveň 3,1 procenta meziročně, tempo růstu spotřebitelských cen t…