Nepravdy, že potraviny ze západní Evropy prodávané v České republice jsou mizerné nebo horší kvality než české, šíří sdělovací prostředky, novináři a různé zemědělské svazy, takže většina obyvatelstva tomu věří. Vše je umocněno masivní propagandou českých výrobků v podobě českých vlaječek na štítcích u zboží a výzvami ke koupi údajně kvalitnějších českých potravin. Současně je rozšířena také představa, že ČR je jakousi popelnicí západní Evropy, že to, co by se tam neprodalo, Češi zkonzumují.

Nesnažme se vyvracet tato tvrzení, podívejme se na to z perspektivy českých nákupních preferencí, byť stravovací zvyklosti navzdory tomu, že hrají klíčovou roli, se obvykle s dováženými potravinami do souvislosti nedávají. Ale již Martin Luther věděl, že „er frisst wie ein Böhme und säuft wie ein Deutscher" (žere jako Čech a chlastá jako Němec). I dnes je rozpoznatelné, že obyvatelstvo Česka upřednostňuje množství jídla před kvalitou, což vede k nakupování levných až nejlevnějších potravin a to i v případech, že na dražší má kupující dostatek peněz. Obchodní řetězce se českým nakupovacím zvyklostem přizpůsobily a gros jejich zboží pochází z oné nejnižší kvalitativní skupiny, zatímco kvalitní potraviny, zákonitě dražší, se z prodávaného sortimentu pro menší odbyt a také, aby si prodejci nepřidělávali práci, vyřazují. Koupí-li si někdo gothajský salám nebo salám Junior za cca 60 Kč/kg, musí přitom vědět, že začíná-li cena za kilogram masa kolem stokoruny, k čemuž přistupují náklady na zpracování, za koření a podobně, může v oněch salámech očekávat pouze velmi nekvalitní ingredience.