Pavel Foltán: ČT stávkující tlačící? Cui bono?!?

Důkazů je tu hodně, kam oko poplatníka dohlédne. Kavčí bystré oko to všechno vidí taky, ale neřekne. A je tady řada důkazů i z relativně nedávné historie ČT, konkrétně z doby před 25 lety čili z oné předchozí stávky ČT z roku 2000 až 2001, tzv. televizní krize (to bylo tehdejší krycí jméno pro politickou krizi na pozadí a de facto pokus o státní převrat inicializovaný tehdy tím TV „mejdanem“ s ČT v čele a jejími loutkovodiči v pozadí).

Ta tehdejší stávka vulgo TV krize, nastavená i podporovaná tehdejší politickou vlnou havlismu-kavárnismu a jejích politických struktur (včetně parlamentních) pod hesly a praporem „Pravdy & Lásky“, prosazovaná spoustou svých lidí ve svých médiích (vč. té „naší vaší televize“), byla uspěchaná, nezvládnutá, čili nakonec tehdy neúspěšná. A byla (lidově řečeno) totál brutál protiprávní sama o sobě i v řadě souvislostí, ergo i synergií. A v její přípravě i průběhu se řada subjektů (tj. fyzických i právnických osob) dopustila řady trestných činů, co měly být po zásluze a po právu potrestány. Jenže dodnes není oficiálně a konkrétně známo, zda k tomu došlo.

Ty útoky na demokracii, stát, na společnost, veřejnost (diváckou i občanskou), ale i na konkrétní osoby (jako např. masívní vyhrožování Janě Bobošíkové, tehdy v ČT ředitelce zpravodajství), ty nebyly řádně vyšetřeny (alespoň se o tom oficiálně nic neví – nic nebylo zveřejněno, a to ani zejména v ČT jakožto v televizi veřejné služby). Pod hájemstvím oné části tehdejších politických lobby a jejich zájmů (včetně zahraničních) tehdy selhaly jak struktury státní včetně zákonodárných, tj. parlamentních i exekutivních (vláda, orgány činné v trestním řízení = policie, státní zastupitelství, justice) ve své velké většině, která logicky byla rozhodující k tomu, aby celý ten pokus o puč byl potom zameten pod koberec, jako už od toho převratu 1989 velká spousta nepravostí, co se v tomto půlnočním království děly, a jestli se ještě nedoděly, tak se dějí dodnes.

Anketa

Který člen vlády by měl odejít? Máte více možností.

Babiš, což by znamenalo pád vlády

14%

49%

27%

hlasovalo: 5732 lidí

Normální člověk, natožpak právník (a nota bene mediální) či mediální analytik, byl tehdy v šoku, co si ti „stávkující“ zaměstnanci ČT všechno dovolili. Pamětníci potvrdí jen pár příkladů: ČT na velmi dlouhou dobu přerušila (tu svou ze zákona povinnou) činnost = neplnila veřejnou službu, nevysílala, nevyráběla pořady, přičemž ale de facto okupovala celou ČT = všechny její objekty na Kavkách, zatímco diváci viděli jen černou obrazovku s nějakými hesly těch „stávkujících“ (de facto okupantů), anebo dokonce a nota bene statické záběry „na plnou díru“ (tedy přes celou obrazovku) na střídající se tzv. betlém = stojící partičky moderátorů („mluvících hlav“) a dalších lidí z obrazovek a redakcí ČT, jak se arogantně cynicky vysmívají přímo do obličejů těch zcela bezmocných milionů diváků a povinných plátců TV poplatků, přičemž ti diváci s tou situací nemohli vůbec nic dělat.

A ta politická většina státního vlivu rovněž nic nedělala, ač mohla, ač měla, nicméně nedbala = selhala na celé čáře. A korunu tomu všemu pak nasadil Karel Schwanzerberg (coby exšéf poradců tehdejšího prezidenta Havla, ministr zahraničí a tehdejší poslanec), když v Poslanecké sněmovně veřejně prohlásil, že „Česká televize patří těm, kdo v ní pracují“. Všichni normální lidičky vč. nezaujatých mediálních odborníků, právníků, analytiků aj. občanů, co zůstali ještě nezávislí, svobodní, nekontaminovaní oním pravdoláskismem apod. šméčkem zvůle bezpráví, tak všichni tito voliči, občané, daňoví a TV poplatníci (coby rukojmí ČT v té okupaci alias v té „stávce“) zvolali „svatá prostato!“ směrem k trautenberkovi & spol. Už jen při vědomí toho, že právě tím politickým přikrytím ta okupace ČT nekončí, ale změní se do chronické fáze coby programově „neviditelná“ protilidová, protinárodní antiveřejnoprávní služka cizích zájmů. (I o tom se už tehdy mluvilo ve vox populi.)

Paradoxnější než některé scénky z Havlových absurdních her byl právě ten fakt, že to byl nota bene Schwarzenberg, kdo tehdy tak pohnojil to podhoubí nespolehlivosti a nevyzpytatelné nepředvídatelnosti ČT přes podpory různých dalších pokusů (např. jako „Děkujeme, odejděte“, a pak i různých těch milionářských chvilkařů a podobných akcí) až k dalšímu vyhrožování další stávkou ČT po 25 letech.

Tehdy v tom roce 2001 ani později nikdo nevyřešil a nesdělil veřejnosti, jakou škodu ti tehdejší stávkující naší veřejnosti způsobili, jestli jim byla během té okupace ČT vyplácena mzda a platy a kdo a jak tu škodu nahradil. Nic, jen velké ticho po pěšině. A v té ČT se pak jelo dál močálem černým kolem bílých skal, i kolem těch „trautenberských“. A to byla chyba. Fatální chyba. (Politická, společenská, systémová, životní.) A časovaná bomba.

Dneska už by to ale asi nešlo tak anarchisticky, jako tehdy před tím čtvrtstoletím. Za tu dobu veřejnosti už mnohé došlo. A lidé už dávno nejsou tak moc zmanipulovaní propagandou oné „Pravdy & Lásky“, jak byli za těch deset let od převratu do té TV krize v roce 2000/2001, přičemž tehdy ještě řada mladých zaměstnanců ještě ani nebyla na světě, nebo chodila do školky, do základní školy, atd. A to platí také pro některé mladé „politiky“ například i v Poslanecké sněmovně a okolí a platí to i pro některé ty hlavně „mentálně přestárlé infantilisty v tom horním Síbrťáku“ (citace z vox populi). A těmhle lidem už nynější občan, volič a daňový poplatník (a nota bene ještě navíc i plátce toho zvýšeného TV poplatku) určitě už nebude ochoten odpustit nic.

Možná i proto ten aktivismus těch stávkových předáků & spol. v ČT už musel sofistikovaně přibrzdit a obezřetně našlapovat v minovém poli hněvu občanské veřejnosti. A ten hněv té veřejnosti neustále sílí víc a víc. Logicky. Důvodně i oprávněně. A není divu. Totiž například není to ještě tak dávno, co v médiích proběhla zpráva, že za dobu od zvýšení TV poplatků ČT inkasovala zhruba o miliardu a něco Kč víc, přičemž k tomu prý Milan Fridrich údajně řekl, že tu miliardu si v ČT rozdělili na platy, anebo na odměny. (Sic!) A vox populi prý k tomu vyzývá ministra kultury, aby v ČT oficiálně zjistil, konkrétně o kolik a komu (funkce a pozice, ne jména) se ty platy atd. zvedly a konkrétně proč. No a ty informace z ČT aby ministr obratem zveřejnil. Není divu, i na to má vox populi své svaté právo („vox populi – vox dei“). Zejména když si ten lid musí tu ČT platit – a podle některých názorů spíš draze přeplácet.

Ergo kladívko – zase „jde o peníze až v první řadě“. Jako skoro vždy a všude. Ale tady (nejen podle vox populi) by z historické zkušenosti kdekoli kdokoli mohl mít pocit, že tu jde i o další zájmy a cílem a ne vždy kalé. Tak např. o zájmy politické, a to údajně možná i tzv. majdanózní a jim podobné. A také prý např. i o zájmy poněkud korporátní, vlivové, mocenské – a kdo vyloučí, že v tom případě tady nejde i o zájmy nadstátní a nadnárodní? Leckde leckdo by se mohl i podivit, proč si premiér ještě nevyžádal od BIS podrobnou zprávu k dané problematice i v tom směru.

Lidu to není šumák = lid (občan, volič a daňový poplatník – resp. ergo i plátce všech možných i všech nemožných daní včetně „pseudodaní“) to totiž všechno musí platit. A tak má také právo se ptát a vyžadovat odpovědi. Logicky. A po právu. Bez debat. A pro ty, co chápou ne tak rychle a komplexně: Nikdo po lidu nemůže chtít, aby platil to, o čem by mohl pochybovat, že to není v jeho prospěch, anebo že je to dokonce případně i v jeho neprospěch. A systémově = o tom rozhoduje výhradně lid, protože už podle Ústavy a ústavního pořádku „veškerá moc pochází z lidu“. A to (bez rizika) nemůže obejít anebo dokonce ignorovat nikdo, ani stát a jeho struktury, ani politici a jejich struktury, atd., protože lid si je platí. A kdo platí, ten poroučí.

A tomu kdo platí, tomu se skládají účty. Přičemž to ani zdaleka není tak, že konkrétně Českou televizi prý zatím konkrétně NKÚ nemůže kontrolovat. Právě naopak, může a už dávno. Jenže to zatím jaksi nedělal a stále to ještě nedělá. Proč? Cui bono? A nota bene, když to není nutno výslovně napsat do zákona (případně do několika zákonů, a dokonce i do ústavní novely), když to příslušný zákon už dávno obsahuje, ukládá, nařizuje. A z toho hlediska je (podle dosud platného práva) úplně jedno, jestli je ta ČT placena státem, anebo z tzv. poplatků = latentní daně (čili osobně z peněženek občanů).

V případě zbytečných a (právně i věcně) irelevantních sporů o způsob placení ČT a o zdroj úhrad nákladů na její činnost je nutné znovu i zde zopakovat skutečnost, že jde i zde logicky především o efektivitu = odstranění systémových vad už velmi dávno překonané (a věcně i právně dubiózní) mašinerie, kterou kdosi (cui bono?) účelově dál komplikoval. Je obecně známo, že ta současná metodika je systémově vadná – už dávno překonaná, z hlediska logiky (elementární, právní, věcné, atd.) je sporná jakožto právně dubiózní a sporná i z hlediska bono mores de iure i de facto.

Každý prostý selský rozum si na prstech jedné ruky snadno a rychle spočítá i vyhodnotí, že ten „poplatkový“ model je dražší, protože má složitou správu (administrativu, výběr, kontrolu, atd.) a ta snižuje výnos poplatků o velmi podstatnou částku, takže si sám sobě spásá travičku, a navíc platí „vymahače“ ve formě exekutorů, na což je lid už dlouho velmi alergický, přičemž tomu stávajícímu „TV poplatkismu“ je šumafuk i to, že tím opět okrádá nejen sám sebe, ale všechny kolem. Kdekoli kdokoli by mohl na adresu ČT říct, že se nechová s péčí řádného hospodáře = porušuje svou základní ekonomickou povinnost. A to je pouze část hříchů, co veřejnost může ČT vytknout.

K té „jaksi“ ohlášené stávce. Proč jaksi? Protože i to je dubiózní. Tuhle jednodenní stávku totiž nevyhlásila ČT „an sich“ coby právnická osoba či odborová struktura ČT coby právnická osoba, ani zaměstnanci ČT coby fyzické osoby – ALE – tuhle stávku vyhlásila nějaká snad „neziskovka“ či „nevládka“, či jak se tomu všemu říká, načež tu vzniká zcela relevantní právní otázka, zda vůbec nějaká jiná struktura zcela mimo právní subjektivitu ČT může takovou stávku zosnovat, vyhlásit, organizovat, jednat jménem ČT coby právnické osoby veřejné služby zřízené zvláštním zákonem. Totiž v tom zvláštním zákoně o tom vůbec nic není, přičemž nota bene ČT coby subjekt veřejné služby, zřízený zákonem z oblasti práva veřejného (nikoli soukromého) je povinna činit pouze to, co jí zákon výslovně ukládá, event. povoluje, umožňuje, apod., a nesmí činit nic mimo daný právní rámec.

Z toho plynou další otázky vesměs právní. Tak například kdo tedy tu stávku vyhlásil, kdo ji organizuje, kdo je za ni osobně zodpovědný? Konkrétně. Kdo a proti komu v téhle stávce stojí a na jakém právním základě. Konkrétně. Lid (zejména plátce toho TV poplatku) by se totiž mohl domnívat, že by ta stávka mohla jít i proti němu a jeho právům i právem chráněným zájmům. Všechno to kolem té stávky je totiž značně nekonkrétní, dubiózní, a tedy neurčité (jak právně, tak věcně). A jak obecně známo, tak dubiózní právní úkony mohou být (a často bývají) neplatné pro neurčitost.

Může to tady ČT dostatečně doložit, prokázat a zdůvodnit? A protože v tomhle případě = v souvislosti se stávkou ČT coby ze zákona subjektu povinného plnit veřejnou službu v médiích, jde evidentně o veřejný zájem na ploše celé veřejnosti (několika milionů plátců TV poplatku), pak naprosto logicky kdekoli kdokoli může požadovat, aby se k této stávce bez odkladu a konkrétně oficiálně vyjádřily i příslušné odborové svazy a zaujaly k věci své konkrétní závazné oficiální stanovisko. To by měl kromě ministra kultury požadovat např. i ministr práce a sociálních věcí. Taková je logika „štábní kultury“.

Každý má samozřejmě za jasných podmínek daných zákonem právo na stávku, a to když jsou k ní reálně splněny dané podmínky (věcně i právně relevantní). A ministr kultury (zejména) podobně, jako se ptá i vox populi, by měl od ČT požadovat mimo jiné i odpovědi na to, kdo a proti komu stávkuje a co požaduje a z jakého důvodu – a požadovat výslovnou konkretizaci (prokazatelně doloženou, čili dokázanou). A navíc ke zdůvodnění této stávky by ministr kultury měl požadovat i konkrétní odpovědi (nejen dle vox populi, ale i podle některých novinářů, apod.) na otázky v souvislosti s tím, jak se zatím ten odpor věcně i právně neurčitě a irelevantně „zdůvodňuje“, a to, „že je ohrožena svoboda a nezávislost ČT“ atd., což je ale velmi nekonkrétní a velmi neurčité, a tedy právně i věcně dubiózní a tedy pochybné, resp. zpochybnitelné, a tedy neplatné (z hlediska podmínek pro neplatnost právních úkonů). Dále jsou tady i další otázky. Jak ČT veřejnosti (divákům a plátcům TV poplatku) vysvětlí, že neplní svou zákonnou povinnost přinášet veřejnou službu v médiích, a jak veřejnosti nahradí tu nepochybně vzniklou škodu (konkrétně, včetně vyčíslení, administrace vč. vrácení alikvotní části poplatku) atd. Jistě by se dalo ještě dál a dlouho pokračovat, ale…

Takže suma sumárum:

1. Každý oprávněný subjekt má právo na stávku. Podobně jako má právo i na jiné své oprávněné úkony. Na druhé straně – podle práva každý takový subjekt nese odpovědnost za své činy včetně právních a jiných úkonů, a to jak právní, tak věcnou, a to logicky odpovědnost osobní (včetně povinnosti nahradit vzniklé škody).

2. Z hlediska systému a z hlediska veřejného zájmu a priori není určující, zda ČT bude placena ze státního rozpočtu namísto kompletně problematických TV poplatků, jde především o to zajistit funkčnost ČT a odstranit právní nerovnost a evidentní nespravedlnost (i další právní vady včetně kolize s principem bono mores de iure i de facto) v nynější praxi TV poplatků. Přičemž jak vzhledem k postupu opozice, tak i vzhledem k dotčené „výstražné“ stávce je naprosto jasné, že daný stav je snadno politicky zneužitelný, ba co víc, že je zjevně účelově politicky zneužíván, a to jasně proti zájmům veřejnosti (ve své formě a ve svých důsledcích).

3. Po věcném objasnění a právním vysvětlení otázek a problémů kolem této stávky (a vyvození odpovídajících závěrů včetně osobní odpovědnosti) je nutné začít bez odkladu řádnou přípravu celkové změny mediálního tzv. duálního systému v ČR, a to od základů, především zpočátku formou adekvátní diskuse odborné i obecné veřejnosti. Do té doby (tj. až do vyřešení systemizace) vláda musí zajistit funkčnost povinných subjektů v sektoru veřejné mediální služby, a to především s apriorním zřetelem na ochranu práv a oprávněných zájmů veřejnosti.

Cílem je ČT a další média veřejné služby ABSOLUTNĚ OBJEKTIVNÍ a obligatorně zcela NEZÁVISLÁ na jakémkoliv ideologickém zabarvení, vlivu, politizaci a dalších formách ohrožení ČISTOTY zákonného poskytování veřejné služby v médiích.