Pochopitelně nelze určit, komu která informace může posloužit a jak, to lze pochopit pouze z pohledu konkrétního subjektu, který sleduje vlastní cíle. Nicméně můžeme konstatovat, že právě nadprodukce informací (zpráv) znamená, že více členů společnosti si přivyklo některé mediální informační toky ignorovat. Taková situace ale znamená, že informace, byť by mohly být pro subjekt užitečné, se k subjektu nedostanou.

Informaci v nejobecnějším smyslu si můžeme představit jako peněžní jednotku. Informaci lze směnit za jinou informaci, jak se děje každodenně v životě každého z nás, nebo ji lze směnit za něco jiného: obchodní příležitosti, majetek, přízeň apod. Nadbytek informací ipso facto znamená, že informace inflují, cenová hladina informací se snižuje, informace ztrácí svoji směnitelnost za jiné statky, pouze ty najkvalitnější (nejužitěčnější) si ji udrží.

Takovýto stav znamená, že je velmi nákladné ověřovat, která informace je a která není pravdivá a užitečná, pokud se vůbec k informaci, která by za to stála, dostaneme. Člověk ve veřejném prostoru, vzhledem k zanedbatelným výnosům, které může očekávat od svých analýz veřejných informací, ztrácí zájem o veřejný život.