Spojené státy odmítly výzvu Ruska k mezinárodní podpoře syrského prezidenta Asada. Mluvčí Bílého domu Josh Earnest řekl, že Spojené státy by přivítaly, kdyby Rusko namísto toho „konstruktivněji“ spolupracovalo s USA proti Islámskému státu. Washington tak reagoval na vyjádření ruského prezidenta Vladimira Putina, který mezinárodní společenství vyzval, aby podpořilo Asada v jeho boji proti Islámskému státu.

Podle Američanů Asad ztratil legitimitu (navzdory tomu, že byl nedávno opětovně zvolen naprostou většinou Syřanů), a v Sýrii proto prý musí dojít k politické změně bez jeho účasti. Kupodivu opačně se k výzvě postavilo Německo: oficiálně přivítalo vůli Moskvy zapojit se více do bojů v Sýrii a pokusit se společně s dalšími evropskými zeměmi ukončit občanskou válku, což by mohlo mít zásadní vliv i na nezvladatelné migrační toky, zaplavující starý kontinent.

Německo na zadních?

„Pokud chceme vést úspěšný boj proti teroristům z Islámského státu, potřebujeme spolupráci jak se Spojenými státy, tak i s Ruskem, jinak nebude žádné řešení," řekla Angela Merkelová o víkendu v Berlíně. Ruský vstup do bojů na straně Asada podpořily také Rakousko a Španělsko. Stejný názor prezentoval v New York Times i německý ministr zahraničí Steinmeier, který vyzval jak ke společnému postupu tak dokonce i k většímu zapojení dosavadního nepřítele č. 1: „Do syrské občanské války by se měly více zaangažovat i státy v regionu, jako je Írán.“

Takže si to zopakujme: Spojené státy před čtyřmi lety vyvolaly občanskou válku v Sýrii podporou islamistických bojůvek a proamerických ozbrojených gueril, které z poklidných protivládních demonstrací v době "arabského jara" učinily střelbou do demonstrantů krvavá jatka. Odtud už byl jen krůček k zahájení „damašského Majdanu“ a ozbrojenému státnímu převratu. Ovšem Asad není Janukovyč. Nejenže dokázal odrazit jednotky, zorganizované a vyzbrojené Američany, ale vzhledem k tomu, že má také drtivou podporu vlastního obyvatelstva, rozhodl se postavit teroristům tváří v tvář.

Sýrie je druhý Krym

To byla čára přes rozpočet syrské "americké" opozici, která se již viděla ve vládních křeslech, jak rozdává nerostné bohatství země za hubičku zámořským korporacím. Ovšem nejdůležitější byla geostrategická výhoda, kterou by Američané pádem Asada získali. „Majdanovskou vládou“ v Sýrii by vyhnali Rusko z jeho základny v Tartusu, která je jediným opěrným bodem ruské armády na Blízkém východě.