Přes dva roky zuří bitva o Aleppo. Druhé největší syrské město je klíčem k ovládnutí podstatné části země. Konflikt přešel minulý týden po zhroucení příměří pravděpodobně do závěrečné fáze. Syrská armáda mohutně podporovaná ruským letectvem útočí na Aleppo ze čtyř stran. Nejtvrdší boje v rozděleném městě probíhají zejména v jeho jihozápadní části, kde se Asadovy síly snaží rozšířit koridor k vládním čtvrtím nacházejícím se v části západní.

Peresovi pohřební hosté

Vysoký představitel syrské armády oznámil, že boje budou pokračovat každý den až do "vyhnání teroristů i z východní části města". Vládní jednotky se zmocnily několika budov ve starém městě a postupují k centrální čtvrti Faráfra, jež je ovládána islamisty. Boje jsou v současnosti velmi těžké a každý den si kromě obětí z řad  bojovníků válčících stran vybírají daň i v podobě smrti desítek civilistů.

Kdo nese plnou odpovědnost za tyto hrůzy? Jednoznačně ti, kteří válku proti Asadově Sýrii před pěti lety rozpoutali. Mnozí z nich seděli v předních řadách na pátečním pohřbu Šimona Perese. Právě Izrael a jeho nejbližší spojenci ve Spojených státech stojí v pozadí válečných hrůz, jimž je tato kdysi kvetoucí země Blízkého východu vystavena.

Izraelská Dimona a neústupný Asad

Asad totiž nikdy nesklonil hlavu pod nátlakem Izraele a nenechal se koupit ani zastrašit. Nikdy neuznal izraelskou okupaci Golanských výšin a jako odpověď na izraelské atomové zbraně vyzbrojil Sýrii zbraněmi chemickými. Odzbrojení Asada bylo také jedním z hlavních motivů vyvolání syrské občanské války izraelskými a americkými tajnými službami.

Je symbolické, že právě na pohřbu bývalého premiéra a prezidenta Perese, jenž stál u založení tajného programu izraelských atomových zbraní "Dimona" a díky němuž dnes disponuje Izrael 200 až 300 atomovými hlavicemi, se všichni Obamové, Clintonové, Blairové Tuskové, Netanjahuové a další služebníci globálních elit, sešli. A není pochyb, že ihned po skončení tryzny začala jednání o zvratu situace na bojišti, kde se americko-islamistická aliance bojující mimo jiné také za zájmy Izraele, dostala do defenzívy.