Téma, které vyvolal listopadový zásah ČNB, bude s námi ještě dlouho. Úvahy nad ním v žádném případě nekončí. Přesto se mi zdá nezbytné udělat na počátku ledna 2014 ještě dvě krátké poznámky.
Guvernér České národní banky Miroslav Singer dostal v posledních dnech roku 2013 od časopisu The Banker cenu evropského centrálního bankéře. Dostal ji za „oslabení silné koruny při slabém výkonu české ekonomiky“. Aspoň tak zní oficiální tisková zpráva. V posledních dnech mi bylo z více stran připomínáno, že listopadový zásah ČNB nebyl izolovanou akcí. Že mohlo jít o součást celosvětové snahy centrálních bankéřů vyvolat inflaci jako metodu likvidace velkého zadlužení zejména západního světa. Psal jsem o tom i ve svém textu, který je úvodem k této publikaci. Mluvil jsem o postoji „světových politických a bankovních elit“, které tento cíl či záměr skutečně mít mohou – ve svých „věžích ze slonoviny“ problémy běžných lidí a běžných firem moc nevnímají. Nemyslím si, že byl tlak světové bankovní komunity rozhodujícím motivem Miroslava Singera, ale toto jeho ocenění právě v této chvíli této argumentaci nutně nahrává.
Český statistický úřad dne 6. ledna 2014 zveřejnil data o zahraničním obchodu České republiky v listopadu 2013, tedy v měsíci, kdy Česká centrální banka svůj bezprecedentní krok udělala. Podle ČSÚ „bilance zahraničního obchodu skončila v listopadu historicky nejvyšším přebytkem 38,7 mld. Kč, který byl ve srovnání se stejným měsícem roku 2012 o 5,1 mld. Kč vyšší.“
Vyvozovat nějaké zásadní závěry z údajů za jeden měsíc je samozřejmě velmi riskantní, ale irelevantní údaj to není. Každá ekonomická učebnice nám říká, že je rozumné oslabovat měnový kurs v situaci, kdy vývozy stagnují či klesají a dovozy rostou, tedy kdy je bilance zahraničního obchodu v deficitu nebo k deficitu směřuje. Data ČSÚ nám říkají pravý opak. Vývoz roste (o 7,4 %) a to rychleji než dovoz. Proto narůstá přebytek bilance zahraničního obchodu. Kdyby to mělo být považováno za středně či dlouhodobý trend, bylo by rozumné buď nedělat nic (což by samozřejmě bylo nejlepší) nebo kurs posilovat. U nás narůstá přebytek bilance zahraničního obchodu a centrální banka oslabuje kurs. To je velmi nestandardní politika. Za tu by bylo poněkud zvláštní udělovat titul „bankéř roku“.
Budoucí vývoj české ekonomiky nám jistě některé z našich otázek a nejasností zodpoví. Jde však o to, zda vyřeší naše spory. Zpráva ČSÚ má nadpis „Výrazný meziroční růst vývozu i dovozu“, což je vývoj, který nemohl být ovlivněn zásahem ČNB. Jde o údaje tzv. přeshraniční statistiky, tedy o pohybu zboží, ke kterému fakticky došlo v měsíci listopadu a o němž jistě bylo rozhodnuto mnoho měsíců předtím, tedy před zásahem ČNB.
Jestli dojde v následujících měsících k oživení ekonomiky, interpretační spor zůstane zachován. Došlo k urychlení ekonomického růstu kvůli zásahu ČNB nebo bez ohledu na zásah ČNB nebo dokonce navzdory zásahu ČNB? Ekonomie bohužel nemá k dispozici kontrolovaný experiment, a proto vždy jde o interpretaci toho či onoho ekonomického vývoje. Na první pohled je však zřejmé, že se přebytek našeho zahraničního obchodu zvýšil i při existující úrovni měnového kursu a že oslabovat měnový kurs nebylo třeba.
Václav Klaus, Institut Václava Klause, 7. ledna 2014.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
