Děkuji za pozvání promluvit na dnešním zahájení Dnů srbské kultury v Praze. Vím, že je to již 9. ročník. Vzpomínám si, že jsem se podobného zahájení zúčastnil i jako prezident České republiky již před 16 lety, v roce 2003. V dopise, který jsem od Vás nedávno dostal, jste mi napsali, že je znám můj přátelský vztah k Srbům a k Vašemu sdružení. To je pravda, a proto jsem pozvání přijal.

Není to jen přátelský vztah můj. Přátelství obou našich národů má dlouhou tradici. Často jsme v minulosti čelili stejným hrozbám, často jsme se navzájem podporovali.

Hrdinný boj Srbů proti cizímu útlaku a za vlastní státnost a suverenitu byl již v 19. století inspirací českého národního obrození a českých snah o emancipaci v habsburské monarchii. V tragických letech I. světové války, kdy Srbsko hrdinsky vzdorovalo ohromné přesile, měla Vaše země největší počet obětí z celé Evropy. Mnoho českých vojáků nechtělo proti Vám bojovat, a proto přeběhlo na srbskou stranu. Před válkou i po válce nemalé množství příslušníků české humanitní i technické inteligence pomáhalo při modernizaci a rozvoji Vaší země. Podobně bych mohl mluvit i o II. světové válce nebo o období Pražského jara, ale tady nejsme na konferenci.