Dnešní děti jsou vychovávány proti řemeslné činnosti jako takové, jsou většinou „za každou cenu“ nuceny, aby šly na obor s maturitou, poté na univerzitu. V české společnosti se vytvořilo averzní podhoubí nejen vůči řemeslům, ale též vůči humanitním a estetickým vědám.

Z médií a diskusí se dovídám, že Česká republika potřebuje technicky zručné a exaktní lidi do rychlo stavěných montoven. Co se týče lékařů, tak mnozí odcházejí raději do ciziny, proto jsou odsuzováni veřejností, která by je nejraději viděla ordinovat v naší zemi.

Jsem toho názoru, že se české školství fašizuje, stejně tak pracovní trh. Jsou to vlastně dvě spojité „hydraulické“ nádoby, jež se vzájemně ovlivňují. Důvod, proč lidé netíhnou k řemeslu, je obava z neúspěchů vlastních potomků, vždyť se všude hovoří, jak je terciární a kvarterní systém velmi důležitý, ale často chybí základ s názvem poctivá řemeslná práce.