Postavení současné moderní polokolonie, v rámci Německé, dříve Evropské unie, má následující charakteristické znaky:

1. skutečný, Francouzi nevolený, prezident sedí v koloniální metropoli Berlíně. V Paříži úřaduje Emmanuel Macron, jako jeho „volený viceprezident pro francouzská území“,
2. Berlín (zastoupený Bruselem) bude rozhodovat o nejdůležitějším francouzském zákonu roku – státním rozpočtu,
3. Berlín (zastoupený Bruselem) nastavuje Francii hospodářskou politiku ve smyslu, „co je dobré pro Německo, musí být dobré i zbytek Unie“, a tedy i pro Francii, Berlín
4. (zastoupený Bruselem) řídí zahraniční politiku Francie. Berlín
5. (zastoupený Bruselem) navrhuje a schvaluje 70–80 % zákonů, které naopak ve Francii platí Do statusu úplné německé kolonie, v němž je například Česká republika, chybí ještě poslední bod:
6. armáda kolonie je plně podřízena velení z Berlína.

Otevřeně přiznávám, že jsem si nemyslel, že Francouzi takhle snadno před Němci kapitulují. Však také německý tisk oslavuje: „Noční můra se nestala skutečností: Pravicová extremistka se nenastěhuje do Elysejského paláce. Západní svět, Evropa byly ušetřeny dalšího politického zemětřesení po Brexitu a Trumpovi,“ píše například server Frankfurter Allgemeine. „Vítězství jeho vyzývatelky Marine Le Pen by pro zemi a pro EU mělo nepředstavitelné následky. Tato politická katastrofa je odvrácena, Francouzi se v tradici republikánského rozumu rozhodli pro kandidáta středu a umírněnosti“, stojí v komentáři listu Süddeutsche Zeitung. Ze všech německých médií sálá radost z toho, že se stanou nejvlivnějším národem v Evropské unii. Německá kancléřka také patřila mezi první gratulanty.

Co můžeme očekávat od vlády Macrona, za nímž myšlenkově stojí zejména Jacques Attali? Filozofie Attaliho (pocházejícího z prostředí alžírských židů, blíže viz: ZDE) se názorově přiklání k tomu, že všemoc peněz je jediným spravedlivým světovým pořádkem a rodící se globalizační elita musí být důsledně odříznuta od svých národnostních kořenů, aby mohla bojovat s místními (lokálními) elitami, a to i ve vlastní zemi. Je jen spravedlivé, tvrdí, když globální elita disponující obrovskými finančními zdroji se stane jediným opravdovým vládcem zeměkoule. Zastánci globálních elit v Evropě také neříkají, my jsme Němci, Francouzi, ale my jsme Evropané.