V latině slovo re-spekto znamenalo ohlížet se, mít ohled, spatřovat koho v kom (kupř. respektare aliquem liberatorem znamenalo spatřovat v někom osvoboditele).
Z čeho respekt vzniká? Aktuálně chápeme respekt k někomu jako naše uznání, naši úctu, tedy náš specifický společenský vztah k obdivuhodným výsledkům činnosti respektovaného člověka. Respekt vzniká na základě jeho činnosti, nikoli na základě našeho chtění. Respekt je zásluhou respektovaného. Abychom v někom spatřovali toho, k němuž máme mít respekt, musí dotyčný sám svou činnosti respekt vzbuzovat. Respekt je specifický společenský vztah vznikající na základě výjimečných výsledků činnosti respektovaného. Respekt nelze vyžadovat, respekt lze pouze získávat či s konečnou platností získat.
Respekt je záležitostí výkonu činnosti na takové úrovni, že je mimořádně kvalitně prováděna – máme tak respekt k jednotlivcům (kupř. vynikajícím technikům, stavařům, architektům, lékařům, umělcům, sportovcům… dále doplňujte laskavě sami), nebo i k socioprofesním skupinám (učitelé, právníci, lékaři.. opět si doplňujte sami). Poznámka: Všimněte si, že společenský respekt není kupř. ke skupině náruživých pivařů (a je jich dost, možná nejsou ani menšinou) atp.
Respekt z titulu sexuální orientace nastat nemůže. Může vniknout jen z důvodu vynikajících výsledků činnosti. Příklad: Pokud bude redaktor české televize profesionálně perfektní, budu k němu mít z tohoto důvodu respekt bez ohledu na to, jestli ke komunitě LGBT patří nebo ne − a pokud takový redaktor je profesně nekvalifikovaný, můj respekt příslušností k uvedené komunitě nezíská.
Respekt vůči jednotlivci či skupině nelze dosáhnout žádným nátlakem, vynucením, respekt nelze vyžadovat – respektu lze dosíci pouze (ve srovnání s průměrem okolí) vynikajícími výsledky své činnosti; opakuji: činnosti. Žádná manifestační akce, žádné halasné požadování respektu na věci nic nezmění. Myslím, že manifestační akce požadující respekt k manifestujícím ve vědomí mnoha občanů těmto manifestujícím spíše uškodí. Manifestace nemůže být důvodem k respektování.
A tak se ptám: Skutečně máme příslušníky LGTB respektovat pouze na základě jejich sexuální orientace? A pokud ano, tak proč? V minoritní sexuální orientaci totiž žádnou vynikající činnost nevidím. Nebo máme v příslušnících LGTB spatřovat naše osvoboditele v té míře, abychom je proto respektovali? A v čem nás osvobozují?
Vladimír Pelc
Vyšlo na Vasevec.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
