Představte si, že jste podnikatelem ve zdravotnictví, nikoli přerozdělovatelem veřejných peněz ve státním zařízení či pojišťovně prakticky bez osobní odpovědnosti za hospodářský výsledek. Je to docela lákavý byznys s jistotou, že nikdy o vaše služby nepřestane být zájem. Takže zdánlivě stačí nakoupit zařízení, třeba fotonové zářiče, a začít léčit pacienty, kteří, bohužel, jen tak nezmizí. Až dosud je to poměrně snadné, ale i tak můžete v jednoduché rovnici udělat drobnou chybu.
Rozhodování o způsobu léčby onkologických pacientů vypadá tak, že na počátku je určeno, zda se bude zhoubný nádor operovat, použije se chemoterapie, ozařování nebo kombinace zmíněných metod. Všechny varianty mají svá zdůvodnění, lékaři se rozhodují podle typu nádoru, stavu nemocného a mnoha dalších kritérií. Prakticky vždy se však pacient dříve nebo později vrací do zdravotnického zařízení. Na následnou léčbu, v případě recidivy na novou terapii, na léčbu nežádoucích vedlejších účinků, které fotony s sebou nesou, na další chemoterapii. Můžete si tento proces představit jako tovární linku. Pacient je až do konce života pořád na „výrobním pásu“, kde jsou prováděny další a další úkony. Vstupní náklady jsou sice na první pohled poměrně malé, ale v dalších letech rostou do násobků a v případě chemoterapie se kupříkladu běžně stává, že šplhají k milionovým částkám ročně za jednoho pacienta. To vše je bez jakéhokoliv humbuku hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Nemocnice nabízející takovou službu tak mají jistotu, že všechny její součásti budou mít plno a při rozumném řízení budou také vytvářet zisk.
Najednou se v tomto zaběhnutém systému, orlím okem střeženého farmaceutickými firmami, objeví někdo, kdo dvou tisícovkám pacientů s rakovinou přináší modernější a mnohem efektivnější „výrobní linku“. Dokáže ozářit nádor lépe než nejmodernější fotonové přístroje, navíc léčí daleko rychleji a zejména nenapáchá zbytečné škody na zdravých orgánech. Fyzika totiž říká, že částice protonu proniká s nějakou energií do těla, postupně nabírá na síle, maximum předá v nádoru a okamžitě poté svoji misi končí a dál již nepokračuje. Nežádoucí účinky jsou výrazně menší, až zanedbatelné, recidiva mnohem méně častá, náklady na následnou péči minimální či žádné včetně nepotřeby neuvěřitelně drahých léků a zdravotních pomůcek. Schválně pořád mluvím o léčbě jako o výrobním procesu, nechci tentokrát odvádět pozornost kupříkladu tím, že je sakra rozdíl, zda dítě normálně vyroste, bude chytré, či jestli chlap nebude muset už napořád nosit pleny.
Pokud jste vlastníkem nemocnice, která je dnes zdánlivě perspektivní, vybavená drahými přístroji, plná pacientů a především zisková, najednou možná zjistíte, že vám tahle jistota nemusí vydržet. A to i přes to, že číslo kolem 70 000 nových nemocných ročně nebude menší, ale spíše poroste. Co uděláte?
Uznáte, že pokrok je logická věc, zdraví pacienta nade vše a že nemusíte na lidské nemoci generovat obří zisky? Anebo nejmete PR agentury, posbíráte hlasy pseudoodborníků a začnete novou metodu zpochybňovat? Kupříkladu ve Spojených státech pediatři celkem rychle a bez problémů volili variantu číslo jedna a požadují, aby se protonových center postavilo mnohem víc, než mají nyní k dispozici. Která možnost podle vás platí v Čechách čtvrt století poté, co hlavním mottem sametové revoluce byla věta o tom, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Proton Therapy Center
