Zároveň ale upozorňujeme na nárůst cyklických rizik, která jsou ústředním tématem nové Zprávy. Jako instituce odpovědná za makroobezřetnostní politiku na ně ČNB může reagovat v zásadě dvěma způsoby. Prvním je stanovení přísnějších podmínek pro poskytování úvěrů, u kterých shledáváme úvěrové standardy jako výrazně uvolněné nebo které se mohou s největší pravděpodobností stát zdrojem systémového rizika. Druhým je požadovat po úvěrových institucích více kapitálových rezerv pro krytí možného nárůstu ztrát z rychle rostoucích úvěrů v budoucnosti. V tomto blogovém příspěvku vysvětlíme, jaký přístup ČNB zvolila na svém jarním jednání o otázkách finanční stability, a také co lze v oblasti makroobezřetnostní politiky očekávat v dalším období.

Stávající makroekonomické prostředí vytváří předpoklady pro rychlý růst úvěrů

ČNB již v loňské Zprávě označila za potenciální zdroj systémového rizika prostředí velmi nízkých úrokových sazeb a zesilující očekávání, že toto prostředí bude dlouhodobě přetrvávat. Mimořádně nízké úrokové sazby zesilují podněty pro banky nabízet více úvěrů s „měkčími“ podmínkami. Celkový objem bankovních úvěrů soukromému sektoru se v loňském roce meziročně zvýšil téměř o 6 %. Ve druhé polovině roku přitom úvěry bank domácnostem rostly téměř 8% a úvěry podnikům téměř 10% tempem. V celoevropském měřítku se tempo růstu úvěrů domácnostem a nefinančním podnikům v ČR řadilo mezi čtyři nejvyšší.

ČNB využívá preventivní nástroje proti nárůstu rizik v oblasti financování nákupu rezidenčních nemovitostí

Na růstu úvěrů poskytnutých domácnostem se podílejí všechny typy úvěrů. Dominují ale úvěry hypoteční. V roce 2015 meziroční nárůst skutečně nových hypotečních úvěrů včetně navýšení dosáhl 30 %. V prvním čtvrtletí letošního roku se tempo růstu udržovalo kolem nadále vysokých 20 %. Zkušenosti vyspělých zemí dokumentují, že po období rychlého růstu úvěrů doprovázeného zvyšováním cen nemovitostí mohou následovat prudké šoky do nemovitostního trhu a následně do bankovního sektoru. Pokud problémy bankovního sektoru získají systémový charakter, může být nezbytné zapojit minimálně dočasně i prostředky veřejných financí, tj. daňových poplatníků. Potenciál pro vznik spirály mezi cenami nemovitostí a úvěry na jejich pořízení existuje rovněž v ČR. ČNB proto věnuje při analýzách systémových rizik zvýšenou pozornost právě úvěrování pořízení nemovitostí. Vzhledem k tomu, že v Evropě mohou dlouhodobě převládat velmi nízké úrokové sazby podporující růst úvěrů na bydlení i cen nemovitostí, je tato oblast v současné době pro ČNB prioritní.

V červnu 2015 jsme vydali Doporučení k řízení rizik spojených s poskytováním retailových úvěrů zajištěných rezidenční nemovitostí (dále Doporučení). Doporučení stanovilo kvantitativní limity ukazatele LTV (poměr výše úvěru a hodnoty jeho zajištění) i kvalitativní kritéria pro obezřetné poskytování těchto úvěrů. Zároveň jsme uvedli, že plnění Doporučení budeme pravidelně hodnotit a že v případě identifikace zvýšených rizik budeme připraveni jednotlivé parametry zpřísnit. Za tímto účelem jsme provedli detailní šetření úvěrových charakteristik jednotlivých úvěrů zajištěných rezidenční nemovitostí poskytnutých nově ve druhé polovině roku 2015. Z našeho vyhodnocení získaných dat vyplývá, že instituce poskytují úvěry převážně v souladu s naším Doporučením. Limity pro hodnoty LTV na agregátní úrovni víceméně dodržují. Některé instituce však poskytují část nových úvěrů s LTV nad 100 % a stejně tak překračují limit 10 % objemu nově poskytnutých úvěrů s LTV mezi 90 a 100 %. Méně příznivý pohled nabízí indikátory potenciální schopnosti klientů splácet úvěr z vlastních zdrojů ve zhoršené ekonomické situaci. Řada nových úvěrů je poskytována s poměrně vysokými hodnotami ukazatele LTI (poměr výše úvěru a čistého ročního příjmu) a DSTI (poměr měsíční splátky úvěru a čistého měsíčního příjmu). Zároveň jsou tyto úvěry nezřídka poskytnuty žadatelům s relativně nízkými příjmy (Graf 1).

Situace na trhu vyžaduje zpřísnění limitů na hodnoty LTV

ČNB v současnosti nehodnotí vývoj v oblasti úvěrů na bydlení jako akutní přehřívání trhu vedoucí k bezprostředním rizikům pro finanční stabilitu. Úvěrové standardy však považujeme za výrazně uvolněné. A u některých institucí identifikujeme přijímání vyšších rizik. I s ohledem na rostoucí potenciál pro nadhodnocení rezidenčních nemovitostí přistupuje ke zpřísnění parametru LTV ve svém novém Doporučení. Dosavadní maximální limit LTV ve výši 100 % bude snížen od října 2016 na 95 % a od dubna 2017 na 90 %. Stávající doporučený limit 10 % z objemu nově poskytnutých úvěrů v rozmezí hodnot LTV 90–100 % se od října 2016 změní na 10 % z objemu nově poskytnutých úvěrů v rozmezí hodnot LTV 85–95 %. Následně se od dubna 2017 limit stanoví na 15 % z objemu nově poskytnutých úvěrů v rozmezí hodnot LTV 80–90 %.