Nebudu si dělat lacinou legraci, jak se dočítáme na internetu, že rotačky na Mendelově univerzitě tiskly falešné diplomy, protože výrok akreditační komise mluví jasně o podvodu, jemněji řečeno o nestandardních praktikách, pod vedením blonďaté Danuše Nerudové. Rovněž si nebudu dělat legraci z kandidáta Petra Pavla, který nevěděl, kdy je Den české státnosti. Možná na vojenském gymnáziu v hodině dějepisu chyběl, nebo tam vůbec dějepis neměli.

Rád bych se zamyslel nad tím, jak v Československu a v České republice probíhá volba prezidenta. Narozdíl od Spojených států, kde je to celoroční show a stovky milionů dolarů létají tam i zpátky, v naší zemi je to podstatně náročnější. Za hlubokého socialismu JUDr. Gustáv Husák strávil devět let v těžkém žaláři v Leopoldově, kam ho uvrhli jeho spolustraníci. Nedá se tato tortura nazvat ani ideologickým školením ani převýchovou ortodoxního komunisty, což byla podmínka, aby daný jedinec mohl zastávat nějakou významnější funkci, nebo významnější stranickou funkci. Jak plynul čas a změny v socialistické společnosti, které byly příznačné utahováním a povolováním šroubů nesvobody, tak se Gustáv Husák stal prezidentem Československé socialistické republiky. Sportovní terminologií jej vystřídal na pásu Václav Havel. Jak prohlásil syn hrdiny generála Mašína, Josef Mašín: "Zvolili jste si ožralu, hlasy komunistů, za prezidenta republiky." Nebudu rozebírat, co je všem známo za prezidentování výše zmíněného, ale ruku v ruce s jednotlivými vládami jsme se z jedné z nejprůmyslovější země stali smutnou Popelkou světa, možná i popelnicí Evropy. Jenom pro příklad, naše ocelářství, zbrojařské podniky a zbrojní výroba byla žádaná a vyvážena po celém světě. Díky prezidentu Havlovi jsme tyto výrobní podniky zlikvidovali a tyto výroby převzali naši milí spojenci, zejména z Německa.