Bílá kniha o budoucnosti Evropy bude nejdůležitějším dokumentem, který bude předložen vrcholné schůzce EU v závěru týdne. Předkládá ji Evropská komise a obsahuje pět scénářů, jak by mohla integrovaná Evropa vypadat roku 2025. Předseda komise Jean-Claude Juncker doporučuje myslet mimo krabici – scénáře jen naznačují možné směry, ale je třeba zvažovat i další možnosti.

Otevírá to standard (scénář „jedeme dál“), následovaný ústupem k nejjednoduššímu („nic než jednotný trh“). Alternativou je „dělat méně, ale efektivněji“. Ideálním cílem je vytvoření dalších společných funkcí, které už patří federálnímu uspořádání. Nicméně poprvé je předložena i jasná hrozba, že kdo nechce, nemusí, rychlejší část EU se obejde i bez něj (scénář „kdo chtějí víc, dělají víc“).

Je to jen shodou okolností, že nové kolo debat o budoucnosti Evropské unie se odehrává u příležitosti 60. výroční Římských smluv. Skutečný zdroj změn spočívá v neřešených krizích, které jsou důsledkem nejen ideologické zaslepenosti a bezbřehé chamtivosti, ale taky nedokončené integrace. Společná měna nemůže fungovat bez společné fiskální politiky. Ale jak se k ní dopracovat, aby jedni nebyli jen od toho, že pořád platí, a druzí, že pořád kasírují?

Přitom není jasné ani to, kdo je kdo. Například výhrůžky Česku, že by mohlo přijít o příjmy z evropských fondů, když nepřistoupí na uprchlický příděl, jsou směšné, když porovnáme, že čistý příspěvek od bohatších států unie do Česka činí méně než pětinu toho, co tam odvádíme na dividendách a dalších podílech z hospodaření zahraničních firem v Česku.

Za to si ale můžeme sami, to k nám nepřivezly tanky.