Byl to podivný výraz, který nabídla britská premiérka Theresa Mayová ve chvíli, kdy musela zareagovat na historickou porážku v Dolní sněmovně o 230 hlasů. To si tam snad jednou vytesají do zdi. Premiérka přesto rozdávala spiklenecké úsměvy, jako kdyby vyhrála. Možná je to pokračování taktiky, kdy stále zřetelnější představa hrůzného konce, který by představovalo zpřetrhání výhodných obchodních vazeb s jednotným trhem Evropské unie, poslance přiměje k přijetí toho, co se podařilo pro Brexit během uplynulých dvou let vyjednat. Nebo spíš myslela na to, že druhý den zase prohraje Jeremy Corbyn, kterému nezbylo než podat návrh na vyslovení nedůvěry vládě, i když na to v tu chvíli neměl potřebné hlasy.

Žádný z výsledků však není konečný, politika se dostává do zákopů. Mayová v pondělí představí další návrh, ve kterém bude mnohem důrazněji vyjádřena naděje, jistěže podpořená i Bruselem, že se vyřeší problém se Severním Irskem, aniž by tam musela vzniknout tvrdá hranice. Bude to pokus oslabit význam pojistky Bruselu, že jinak by Severní Irsko muselo vlastně v EU trochu zůstat, aby se nelišilo od Irské republiky a hranice byla nadále průchodná. Což by byl začátek rozpadu Spojeného království. Mayová chce problém řešit výmluvností, formulacemi, které by převzali i nervózní poslanci její strany, aby uklidnili ještě nervóznější voliče.

Opozice jí to samozřejmě nedaruje. I kdyby to na první pokus nevyšlo, může počítat s tím, že část konzervativní strany si odchod bez dohody přeje, ale nemá dost sil na to, aby to prosadila přímo. Manévrovací prostor vládní strany snižuje také zákon o pevném funkčním období vlády, podle kterého je pět let daných, a vládní poslanci nesmí svrhnout svého premiéra celý rok po posledních volbách. Čili zrovna teď ne.

Mohli by vyvolat předčasné volby jen v případě, že dají dohromady dvoutřetinovou většinu sněmovny. Pak by se Mayové zbavili a po vyhraných volbách by nastoupilo nové vedení. Mírný předstih preferencí mají. Takže proč to nezkusit? Mohou proto uvítat pokus opozice, která to má mnohem jednodušší. Té stačí, když její návrh na vyslovení nedůvěry vlády – což právě Corbyn udělal – najde v Dolní sněmovně prostou většinu. Následoval by pokus sestavit jinou vládu, což by se asi nepodařilo, a máme předčasné volby.

Corbyn by rád, kdyby fiasko konzervativní strany bylo co nejjednoznačnější, protože pro svoje revoluční plány potřebuje jasnou sněmovní většinu. Větší naději na politický úspěch by měl, kdyby vrhl veškerou váhu Labour Party ve prospěch hnutí Hlas lidu za druhé referendum. Ono totiž v této kritické chvíli stojí za dobrou uváženou, o co tu vlastně jde. Vystihl to list Guardian v redakčním úvodníku, kde píše o prvním referendu, ve kterém Brexit zvítězil: „Hlasy pro Brexit byly hnány stagnujícími mzdami, zanedbaností regionů a bezduchou formou hromadění kapitálu. To nezpůsobila EU, a tak se to nedá vyřešit odchodem. Mohou to změnit jen politiky cílevědomé vlády.“