Čas od času se v Česku ozvou zastánci většinového volebního systému, který by určil jasného vítěze, případně i s nějakou tou prémií. Byla by tu jasná politická odpovědnost i možnost realizovat volební sliby, argumentují. Jenže ani politika není zadarmo, a tak by tu byl i větší konflikt zájmů toho, kdo má hospodařit s veřejnými prostředky a zároveň chce vycházet vstříc svým sponzorům. Takže oprávněné jsou i opačné výzvy – jen je nechte, ať se perou, aspoň se budou víc hlídat.

Teoretické úvahy nyní ověřil výzkum 3000 veřejných zakázek s hodnotou nad 6 milionů korun (větších než malé), které byly dokončeny ve 1300 obcích v letech 2006 až 2010. Zkoumalo se toho víc, ale nejzajímavější je údaj o počtu subjektů v městském nebo obecním zastupitelstvu na jedné straně, a proti tomu výsledná cena zakázky v porovnání s odhadní cenou (aby se daly srovnávat různě velké zakázky). Ukázalo se totiž, že čím je radnice pestřejší, tím jde výsledná cena níže.

Jak to přesně funguje, to ani autor výzkumu Ján Palguta ze thin-tanku IDEA při CERGE-EI neví. Může však poukázat na další příznivé okolnosti. Obce, které mají v zastupitelstvu vyšší počet politických uskupení, otevírají soutěže o zakázky většímu počtu dodavatelských firem. Je tam tedy větší konkurence. Zakázky jsou také méně často zadávány firmám, které finančně podporují politická uskupení. A politické zpestření radnice má větší přínosy v obcích, kde probíhá intenzívnější politická soutěž.

Když se zajímáme o celkovou míru férovosti veřejných zakázek, můžeme začít tím, jak jsou zadávány. Polovina zakázek (53,5 %) je zadávána ve zjednodušeném podlimitním řízení, které lze použít pro zakázky do 10 milionů korun (ale podle chystané novely zákona, která už měla podle Evropské komise dávno být, by to mělo být do 50 milionů korun). Má to usnadnit život místním dodavatelům, protože taková zakázka není zveřejňována v centrálním informačním systému, ke kterému mají přístup všichni zájemci. Výhody i slabiny tohoto řešení jsou tedy zřejmé, je to zakázka jen pro někoho.

Ale zájemce o práci lze ještě úžeji vyselektovat užším zadávacím řízením, kterých bylo ve zkoumané sadě 11,6 %, nebo ranou přímo na komoru jednacím řízením bez uveřejnění (4,5 %). Nejtransparentnější způsob zadávání veřejných zakázek, otevřené řízení, se prosadil u pouhého 30,5 % zakázek.