Zbyněk Fiala: Pozor, padá mzda

Vyšší DPH spíše než rozpočtové příjmy zvýšila inflaci. Protože však podle ČSÚ mzdy stoupaly ve stejné době pomaleji, reálná mzda – po odečtu inflace – klesá. Původně jsem chtěl údaj o příspěvku DPH do státní kasy upřesnit na základě zprávy o měsíčním plnění státního rozpočtu za srpen, která bývá k dispozici vždy prvního zhruba v 13:00, ale čekal jsem na ni více než hodinu marně. Přijatelné číslo je zřejmě zase o něco pracnější.

Kam tedy míří naše mzdy? ČSÚ ohlásil růst průměrné mzdy v druhém čtvrtletí o 2,3 procenta, ale inflace je na dlouho nevídaných 3,4 procenta, takže reálná mzda nakonec poklesla o 1,1 procenta.

Nedolehne to na každého. Peněžnictví a pojišťovnictví se daří i v recesi. Mzdy tam rostly o 4,9 procenta, dvakrát rychleji než inflace, a to nám ještě bankéřů o procento přibylo. Zato ve stavebnictví nerostla ani nominální mzda, naopak klesla o 2,8 procenta. Když tomu přidáme inflaci, reálná mzda spadla o 6,2 procenta, jako kdyby ji někdo srazil z lešení. V odvětví ubytování, stravování a pohostinství klesla reálná mzda o 4,4 procenta. Mezd je ke všemu méně, pracovních míst tam ubývá podobným tempem jako ve stavebnictví – o více než tři procenta.

Kdy bude líp? Už bylo

ČSÚ v minulých dnech vydal tlustou studii s dlouhým názvem Tendence a faktory makroekonomického vývoje a kvality života v České republice v roce 2011, ze které vyplývá, že jednotkové náklady práce (zjednodušeně: mzdy) stouply v ČR v letech 1995 – 2010 nejvíc v celé EU 27, když rostly o 11,5 procentního bodu rychleji než průměr. Zemí s přírůstkem mzdových nákladů přitom nebylo moc - jen Slovensko (4,4), Dánsko (4,1), Spojené království (2,3), Malta (1,5) a Francie (1,2). Průměrná hodnota za EU 27 naopak poklesla o pět procent.

Když české mzdy stouply - klesla tím naše konkurenceschopnost, jak se nám snaží namluvit liberálové? A zlepšila se poté, co začaly mzdy klesat?

Podle statistických čísel je to přesně naopak:

- Podíl ČR na světovém exportu se v roce 2011 zvýšil proti roku 2006 o 9,3 %, v roce 2010 o 10,1 %. Ale v roce vstupu ČR do EU i v letech následujících byly přírůstky podílu oproti jeho úrovni před pěti lety velmi vysoké – 44,1 % v roce 2004, 42,1 % v roce 2005, a také v letech 2006 a 2007 byl růst vyšší o více než čtvrtinu (26,6 %, resp. 25,8 %).

Přírůstek českého exportu se tedy prudce snižuje. Proč?

- V roce 2008, za něž byla v době zpracování této analýzy dostupná poslední data, byla v České republice zaměstnána v aktivitách náročných na znalosti podle údajů Eurostatu necelá třetina z celkového počtu zaměstnaných (32,4 %). Přestože proti roku 2000 s 30,4 % i ve srovnání s rokem 2004 s 31 % jde o zlepšení, je docílená změna příliš malá na to, aby mohla zlepšit pozici České republiky v evropském kontextu. V roce 2008 byla ČR s tímto podílem v žebříčku evropských zemí na 7. místě od konce, v roce 2004 také. Její pozice se tak od roku 2000 (9. pozice od konce) ještě zhoršila.

Školy a výzkum: Na chvostu

Podíl osob s terciárním vzděláním je sporný údaj, obvykle jde o to, jak srovnat naše absolventy vyšších odborných škol s bakaláři odjinud. Navíc o bakaláře u nás nikdo moc nestojí. Nicméně čísla jsou tato:

- Evropská populace (EU 27) nad 25 let je z téměř čtvrtiny terciárně vzdělána, česká pouze z 16,5 procenta. Nejvíce terciárně vzdělaných bylo v roce 2011 v severských a ostrovních zemích Evropy - Norsko 35,6 %, Finsko 34,5 %, Švédsko 33,5 %, ale i Estonsko 35,6 %, dále pak Irsko s 33,4 %. Absolutně nejvyšší podíl terciárně vzdělaných vykázalo Spojené království - 36 % populace nad 25 let. Podíl ČR je ve srovnání s nimi jen poloviční.

Totéž z jiného pohledu:

- V letech 2007 a 2008 relativní podíl výdajů na výzkum a vývoj v ČR klesal (na 1,48 %, resp. 1,41 %) zatímco v EU k poklesu nedošlo, naopak se zde v roce 2008 tento podíl zvýšil a v roce 2009 už přesáhl dvě procenta.

- Veřejné výdaje na vzdělávání v ČR tvořily v roce 2008 jen 4,08 %. Toto číslo bylo pod průměrem EU a jen na Slovensku (z dostupných dat) byl podíl nižší.

Konvergence nikam

Podle zmíněné studie ČSÚ loňský rok „potvrdil, že Česká republika přestala reálně konvergovat k průměrné úrovni hospodářské a měnové unie v Evropě“.

Ústup je docela drsný, ještě v roce 2009 jsme setrvačností doběhli na 82,2 procenta průměrné úrovně EU 27 měřeno podílem HDP na osobu v přepočtu na paritu kupní síly. (V přepočtu typu: jedno pivo v Praze se rovná jednomu pivu v Mnichově. Ve směnném kurzu bychom byli někde na 50 procentech.) Avšak o rok později už jsme byli s konvergencí jen na 79,6 procenta unijního průměru, to znamená o 2,6 procentního bodu níž. Padali jsme tedy víc než ostatní. Kdyby platily výmluvy Nečasovy vlády, že za zhoršení naší hospodářské situace může jen a jen krize, padali bychom stejně.

Kraje: Bída, bída, bída

Krajům však může být celá evropská konvergence jedno, protože po odečtu situace v Praze vzrostla ve zbytku republiky životní úroveň ze 66,6 procenta unijního průměru v roce 1995 na 67,1 procenta v roce 2010. Mimopražské kraje si tak za 15 let pomohly k půlčíku jednoho procentního bodu. A také na tento drobek už mohou klidně zapomenout, protože i v posledním roce ČR zahájila pokles už v době, kdy se okolním zemím celkem dařilo.

Jestliže celková česká čísla vypadají o poznání lépe (a z nich zřejmě vychází i rating ČR), jsme za to vděční pražským finančníkům, rentiérům, ministrům a manažerům, všem těm, kteří nás „dřou a dřou“, což vyšvihlo Prahu do desítky nejbohatších evropských regionů. V roce 2010 byla životní úroveň Prahy na 172,3 procentech unijního průměru, byť ji krize mezitím o tři procentní bodíky připravila.

Zadluženost: Zdědili jsme prostor

Údaje o státním zadlužení ukazují, že postavení ČR je stále velice dobré, přestože se v posledních letech prudce zhoršilo:

- Pozice ČR v hrubé zadluženosti vládního sektoru v žebříčku EU 27 se zhoršila ze 4. místa v roce 2000 (17,8 % nominálního HDP) na 7. místo v roce 2011 (41,2 %), V evropském kontextu však zůstává stále příznivá - v EU 27 byl hrubý konsolidovaný dluh vládního sektoru k HDP v roce 2011 oproti ČR dvojnásobný (82,5 %), v eurozóně ještě vyšší (87,2 %).

Jinými slovy, jak v době, kdy pravice argumentovala „řeckou lží“ o dluhové povodni, tak nyní, kdy se zapřísahá šetrností a vrší dluhy, stále zůstává obrovský prostor pro aktivnější vládní politiku ve prospěch obnovení hospodářského růstu. Překážet by tomu mohla jen obava, že se tím některým dobrákům zkazí kšeft. Zadlužený stát, který už není schopen provozovat základní služby, snáze veřejnost přesvědčí, že tyto služby je třeba privatizovat.

K tomu lze přiřadit i informaci, že také souhrnná zadluženost ČR je extrémně nízká, byť v posledním období roste:

- „Komplexní“ zadluženost (vládní a soukromý dluh) ve výši 109,7 % HDP v roce 2010 znamenala pro ČR pozici druhé nejméně zadlužené země EU 27. Třetí nejméně zadlužené bylo Slovensko se 110,1 % HDP). Např. celková zadluženost Irska činila 385 % jeho HDP, v případě Kypru 351 %, Portugalska 318 % a Dánska 287 %. Až sedmou celkově nejzadluženější zemí EU bylo Řecko (269 %) s nejvyšším dluhem vládního sektoru (145 %).

HDP neroste, dluh ano

Zpráva ČSÚ dále konstatuje to, co všichni víme:

- Zadluženost České republiky v podobě hrubého konsolidovaného dluhu vládního sektoru stoupla v roce 2011 o 131,2 mld. korun a přesáhla 1,5 bil. korun (1567,8 mld. korun), což je v logice věci největší dluh země v historii.

Méně si však uvědomujeme, co znamená třaskavá směska růstu dluhů a stagnace nebo poklesu ekonomiky. Přitom je třeba důsledně sledovat nikoliv statistický ukazatel HDP ve stálých cenách, ale HDP nominální, který je vykazován v běžných cenách, protože ten vstupuje do daňového účetnictví. Připomeňme, že HDP v běžných cenách bude letos nadále nižší než roku 2008. Už pátým rokem se tedy potácíme pod čarou ponoru, ale rozpočtově odpovědné vládě to zřejmě někdo zapomněl říct:

- Při poklesu české ekonomiky v roce 2009 podle HDP v běžných cenách o 2,8 % stoupl hrubý konsolidovaný dluh vládního sektoru ČR dluh meziročně o extrémních 16,4 %. V pokrizovém oživení v roce 2010 nominální HDP vzrostl o jedno procento, ale přírůstek dluhu činil 11,7 %. Také v roce 2011 dluh stoupl o téměř desetinu (9,1 %) při faktické meziroční stagnaci HDP v b.c. (0,9 %).

Rodiny: Na hromádce

Vliv katolické církve, která se teď tak hlasitě uchází o podíl na kořisti, lze poměřovat údajem:

- Pokračující ztráta zájmu o institut manželství vedla v roce 2011 k nejnižšímu počtu sňatků od roku 1918 (bylo jich 45 137) a naopak k rekordnímu počtu dětí narozených mimo manželství (41,8 %, srovnejte s necelými 10 procenty na začátku 90. let).

Lépe to vypadá, když si stejnou statistiku prohlédneme vývojem rozvodů – méně snubních prstýnků, méně příležitostí pro stání před rozvodovými soudy. Těch skutečně o desetinu ubylo.

Bodejť by ale stálo víc párů před úředníkem na radnici nebo před knězem v kostele, když čím dál víc chlapů naopak sedí (úplně jinde):

- Počet vězněných osob na území ČR zaznamenává (vyjma roku 2006) meziroční růst nepřetržitě již téměř deset let. V posledních měsících se tempo přírůstku vězňů zrychluje. Zatímco na konci roku 2010 pobývalo ve věznicích v Česku 21 892 osob, o rok později 23 154. Za prvních pět měsíců roku 2012 přibylo dalších téměř 500 vězňů.

- Podíl obviněných na celkovém počtu vězňů se citelně snížil, v roce 1998 tvořili obvinění téměř třetinu všech vězňů, v roce 2011 pouze desetinu.

- Pravděpodobnost stát se odsouzeným vězněm v ČR prudce klesá s úrovní nejvyššího dokončeného vzdělání. Mezi osobami patnáctiletými a staršími s nedokončeným základním vzděláním nebo zvláštní (speciální) školou byl v roce 2011 vězněm každý padesátý, u vysokoškoláků jeden ze tří tisíc.

Zdravotnictví: Žijeme déle

S výkřiky, že české zdravotnictví nefungovalo a potřebovalo radikální reformu, je to podobě jako s „řeckou lží“:

- Zvýšení střední délky života v ČR za období 2000 až 2009 odpovídá téměř přesně průměru EU. V nových členských zemích se stále výrazněji projevuje změna životního stylu a rostoucí kvalita zdravotní péče, která např. výrazně ovlivnila pokles úmrtnosti na nemocí oběhové soustavy. Česká republika patří na špičku mezi bývalými zeměmi východního bloku. Lze říci, že je na přechodu k zemím západoevropským.

Projedeno?

Z dortíku „řecké lži“ nakonec ještě jednu ozdobu:

- Výdaje na sociální služby nejsou v postkomunistických zemích v relativním vyjádření vyšší než ve starých členských zemích EU. Z jejich přírůstku za roky 2000 až 2009 je patrné, že ve všech starých zemích se zvýšily v relaci na obyvatele výrazněji. To znamená, že se rozdíly mezi novými a starými členy EU v této oblasti zvyšují. ČR je tedy zemí, ve které výdaje na sociální služby v relaci na obyvatele stále více zaostávají za starými členskými zeměmi.