Tak státní rozpočet na příští rok už úspěšně prošel sněmovnou, ale nějak se nechce tento proces označovat za největší svátek demokracie. Byla to spíš potupa zdravého rozumu, kde myšlení bylo vytlačeno hlasováním. Česká demokracie má jistá specifika: My jsme silnější a vy držte hubu.

Podívejme se na ten rozpočet takříkajíc přes palec.

Podzimní věštba (listopadová predikce Ministerstva financí ČR) slibuje, že na konci roku dosáhne letošní hospodářský růst 1,1 procenta a příští rok se vyšplhá na 2,5 procenta. Kdo však doma nemá příslušnou sadu vonných tyčinek, může budoucnost vidět jinak.

U našich nejdůležitějších sousedů v Německu o růstu nikdo neuvažuje, stačilo by, kdyby podniky přežily a lidi nepřišli o práci. Pondělní varovná stávka ve Volkswagenu mířila proti tomu, že největší zaměstnavatel v nejvýznamnější evropské ekonomice není schopen slíbit ani tohle.

Zděšení jsou pochopitelně i podnikatelé, kteří vidí budoucnost stále černěji. Měří se to indexem podnikatelské důvěry, který dává dohromady nejrespektovanější ekonomický výzkumák IFO. Index je už dlouho hluboce pod nulou, ale v listopadu se ponořil ještě o něco níže z mínus 28,2 na mínus 30,4 bodu. Nula je, že bude stejně, pod nulou jsou zhoršení. Nad německou statistikou si vybavuji starý vtip, podle kterého jen pesimista pochybuje, že může být ještě hůř. Ale může, usmívá se optimista.