Netuším, proč státní zástupce nevyřešil tu směšnou ptákovinu odklonem. Když soudkyně Markéta  Langerová dostala na stůl obžalobu, nezbylo jí než soudit. Dnes nemá smysl meditovat nad přiměřeností výroku o trestu, neboť Smetana se proti němu neodvolal a postaral se tím o nabytí jeho právní moci. Měkký trest obecně prospěšných prací nevykonal, protože si myslel, že ví lépe než soudkyně, co je spravedlnost. Pak již nastoupila jen bezcitná mechanika přesně stanoveného zákonného postupu: výměna neodpracovaných obecně prospěšných prací nejdříve za domácí vězení, a když je odmítl, logicky následoval nepodmíněný trest odnětí svobody. K jeho výkonu dobrovolně nenastoupil, čímž spáchal další přečin, jednoznačnější než výchozí klukovina. Pak se nechal v Praze zatknout v davu demonstrantů a sledován kamerami zmizel za vraty Pankráce.

Na jeho neštěstí se okamžitě začali přiživovat nejrůznější neodpovědní lidé, kteří nemohou žít bez „zviditelňování“. Do vězení by místo něj nešli, zato pilně plnili mediální prostor žvaněním o jeho případu. Romanu Smetanovi, vyznávajícímu pouze své vlastí pojetí spravedlnosti, snadno vnukli dojem, že je vlastně hrdina, možná dokonce novodobý disident, a  jeho pravda je jedině správná. Tím ho utvrdili v záměru nenastoupit výkon trestu a přidat si tím další trest.

Mezi jeho svůdci již tehdy vynikla Anna Šabatová, jejíž nimbus disidentky, bývalé zástupkyně veřejného ochránce práv a nynější předsedkyně Českého helsinského výboru propůjčoval jejím pochybným stanoviskům váhu zjevené pravdy. Nejhůře se na něm ovšem provinil exministr Jiří Pospíšil. Jinak bojovník za neprolomitelnost soudního a dokonce i ministrova rozhodnutí, odmítající podávat stížnosti pro porušení zákona v případech donebevolajících justičních přehmatů, zde zavětřil příležitost ke „zviditelnění“ a okázale napadl rozsudek stížností pro porušení zákona. Na jeho návrh soudci přerušili Smetanovi výkon trestu.

Odsouzený pak žil několik měsíců na svobodě v nejistotě. Až v těchto dnech se dočkal  zamítnutí Pospíšilovy stížnosti Nejvyšším soudem ČR, což se prakticky rovná stanovení povinnosti vrátit se do vězení. Kdyby jej exministr Jiří Pospíšil ponechal svému osudu, asi by již měl odpykaný trest nebo by mnoho nezbývalo. Ve skutečnosti mu pouze ztížil život.