V článku „ Jak se dělá monstrproces“, původně vyžádaném, ale nevydaném Lidovými novinami, jsem se pokusil shrnout základní poznatky, nutné pro orientaci v něm. Navázal jsem pak dalšími články, jež jsou dosažitelné na internetových stránkách spolku Šalamoun, Politikonu a leckde jinde, v nichž jsem komentoval vývoj kauzy na základě poznatků, získaných v soudní síni.

Po neplánovaném odročení, vynuceném nemocí obžalované Michaely Schneidrové, proces pokračoval ve dnech 19. a 20.listopadu 2014 výslechy svědků obhajoby a čtením listinných důkazů. Poslední vývoj dokazování mě vede k domněnce, že ve věci podezřelého vydání licencí se v závěru procesu povede mimo jiné tvrdý spor mezi  žalobcem a obhajobou, zda nepominutelnou podmínkou pro vydání licence je skutečně dohotovení elektrárny „do posledního šroubečku“, i když tento stav je prakticky nedosažitelný.
.
Čím déle řízení probíhá, tím silnější je mé přesvědčení, že žalobce Radim Mezlík nedomyslel důsledky spojení kauzy spoluobžalovaných Aleny Vitáskové a Michaely Schneidrové se záležitostí osmi obžalovaných, zapletených do podezřelého vydání licencí fotovoltaickým elektrárnám rodiny Zemků o silvestrovské noci r.2010. Jejich spojitost je skutečně jen formální a podstatná část dokazování se zmíněných dam vůbec netýká, nicméně se musejí zúčastnit celého jednání aspoň zastoupením obhájci. V případě rozdělení procesu na dvě části by asi bylo nutné některé důkazy provádět dvakrát, ale nesdílím názor, že pohodlí a úspora času soudu a státního zástupce musí mít bezpodmínečně přednost před předcházením maření života a plýtvání penězi obžalovaných, které mají stále nárok na to, aby se s nimi zacházelo jako s nevinnými. Vyčlenění jejich kauzy do samostatného řízení by jim bývalo přineslo úspory času i peněz.