Chci na něj navázat úvahami nad jednotlivostmi. Jako první mě pálí nepoměr mezi motivací legislativních úprav potřebou snížit rozsah trestání vězením a mravní povinností státu chránit  práva dětí-budoucnosti národa. Z mediální předehry k předložení novely je zřejmé, že důležitou cestou k snížení stavů vězněných osob má být bagatelizace trestného činu zanedbání povinné výživy dle §196 až 198 tr. zákoníku. Dosavadní úprava umožňovala použití všech forem trestu podle ustanovení trestního zákoníku a navíc možnost zadržení řidičského oprávnění neplatiče.

V praxi se uplatnění §196 a násl. týkalo především neplnění alimentační povinnost vůči nezaopatřeným dětem.  Novináři a politici se nyní snaží o  vytváření společenské atmosféry ve prospěch neplatičů. Ministr Pavel Blažek, odpovědný za vypracování novely, tento vývoj právních názorů obhajuje: zánik trestnosti neplacení výživného umožní uvolnění míst v přeplněných věznicích. Je přece zbytečné, aby je zabírali muži, kteří se ničeho závažného nedopustili.

V současné právní úpravě v §196 odst.3 se jedná o navození nebezpečí upadnutí dítěte do stavu nouze jako o okolnosti, zvyšující závažnost zmíněného trestného činu. Horní hranice trestní sazby jsou tři roky. Současně se viníkům nabízí cestička k úniku před spravedlností projevem účinné lítosti dle §197 tr. zákoníku.