První vyšel téměř před deseti lety, v prosinci 2015 pod názvem Hon na kardinála s podtitulem Nová zábava našich „moralistů“?, druhý pak v únoru 2018 s názvem Místo projevu úcty žalují Vatikánu. To není mnoho, mohl by někdo namítnout. Ale pro připomenutí zřetelných postojů pana kardinála k dobovým událostem to, myslím, bude stačit. Ostatně, posuďte sami.

Ten první jsem napsal jako reakci na prohlášení historika a publicisty Putny, že se stydí za svého kardinála a na otevřený dopis několika desítek lidí panu kardinálovi za mši, kterou sloužil v lánském kostele za prezidenta Miloše Zemana a za vlast.

Krátce z prvního článku

Dominik Duka: “Nebudu zastírat, že jsem přesvědčen, že se naše země nachází ve vážném stavu. Jsme spojenci NATO, podílíme se i na vojenských operacích. To vyvolává nebezpečí, že se k nám s vlnou skutečných migrantů dostanou i nepřátelé. Víme přece dobře, jak dovedou zneužít mladých lidí, dokonce i pouhých dětí k teroristickým činům. Proto si myslím, že spolu s otevřenou náručí je na místě i ostražitost...

Jestliže někdo tvrdí, že ptát se na náboženskou orientaci těchto utečenců je bezvýznamné, nebo že se tím porušují lidská práva, pak si myslím že právo na život a bezpečí našich rodin a občanů této země je nadřazeno ostatním právům...