Dnes bych chtěl navázat na svůj včerejší deník o zdravotnictví. Děkuji vám za všechny komentáře i maily, které jste mi k tématu poslali. Naše zdravotnictví je jako vodovodní kohoutek puštěný naplno. Denně protékají astronomické sumy zbytečně. Tlačili jsme na ministra Hegera, aby kohoutky uzavřel, ten k tomu ale není ochotný. Třeba jen 3 největší proudy peněz končící ve ztracenu:

1. Lůžková péče – dnešní systém je velmi neefektivní, mnoho lůžek je neúčelně rozloženo a nepoužíváno, přesto se za ně platí ze systému. Lůžkovou péči je třeba smysluplně restrukturalizovat. Transformovat se mělo cca 6 až 7 tisíc lůžek. Jasně viditelné výsledky ale nejsou.

2. Nadstandard – extrémně drahou péči, která má velmi levnou variantu, je třeba převést na nadstandard. Např. robotické operace banálních onemocnění. Stojící o statisíce korun více než operace klasické, přesto se u nás běžně provádějí, aniž by měly větší dopad než o trochu menší jizvu.

Pro ilustraci uvedu úryvek z koaliční smlouvy: „Definujeme nárok, tedy rozsah péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, na základě medicínských kritérií a v rozsahu možností veřejného zdravotního pojištění. Každé zdravotnické zařízení, které má uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče se zdravotní pojišťovnou, je povinno vždy nabízet „nárok“, tedy variantu zdravotní péče plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Definujeme časovou a geografickou (místní) dostupnost zdravotní péče a uložíme plátci tuto dostupnost pro pojištěnce zajistit. Pacient hradí tu část zdravotní péče, která není hrazena z veřejného zdravotního pojištění, tj. není součástí „nároku“.“