Zářným příkladem takového opaku je převedení sociálních agend, které dříve spravovali městské úřady, na sjednocené úřady práce. Na místo zjednodušení a zefektivnění systému výplaty podpor a odlehčení úředníkům na ÚP (úřadech práce), tak aby se mohli individuálně věnovat klientů a mohli jim, tak říkajíc šít spolupráci na míru, přišel naprostý krach těchto světlých zítřků. Ba co víc, nastal Drábkův subotnik. Pro ty, co neví co je subotnik, je to nucená práce v sobotu. Jako malý kluk jsem ještě několik pracovních sobot zažil.

Myslel jsem si, že tento relikt hlubokého socialismu byl již dávno překonán zvýšením naší produktivity práce. Ale jaký omyl. Pracovní sobota byla zavedena přímo v srdci našeho sociálního systému. Nadarmo házeli hrách na stěnu zaměstnanci nově zřizovaných ÚP, když se snažili svému vedení sdělit, že v případě, kdy se naráz změní obsah i forma a vše se řádně neodzkouší, může dojít ke krachu celého systému. A hluší byli jejich manažeři k jejich návrhům a obavám. O co víc, byli vrcholní řídící pracovníci, třeba ministr, hluší k odborným a svrchovaně kompetentním návrhům zdola. O to víc nabubřele a okázale prezentovali svůj budoucí úspěch do médií.