To mne napadlo, když jsem se snažil najít podstatu článku o důležitosti výše hypoték poslanců před hlasováním ve Sněmovně. Text po přečtení jasně evokuje averzi lidí na poslance. Informace v článku jsou poskládané jasnou linkou, která ve své podstatě vede jen k jednomu závěru. Poslanci prý budou hlasovat pro, nebo proti pádu vlády jen podle toho, jak mají vysokou hypotéku.

Přitom v článku není jediná zmínka o tom, kdy si který poslanec hypotéku vzal, takže se ztrácí podstatný bod záležitosti, protože například před třemi roky mnozí z nich poslanci nebyli a hypotéku měli. Tudíž museli mít spočítánu, jak ji budou splácet a poslanecký mandát nemohl sloužit pro schválení hypotéky. Což ale v článku vůbec nenajdete. Proč? Proč dnes najdete v médiích převážně jen texty, které lidi rozdělují? Proč dnes v médiích najdete převážně texty, které čtenáře spíš zarmoutí? Proč dnes v médiích najdtete převážně texty, které společnost utvrzují v názoru, že se máme stále víc a víc špatně? Proč? Komu toto slouží? Copak se kolem nás neděje nic pozitivního? Copak všichni kolem nás chtějí jen ostatní zneužít pro svůj vlastní prospěch na úkor druhých? Je to skutečně tak? Není to spíš jen soukromý pohled pistaelů na svět kolem sebe, který se snaží vnucovat ostatním? Není to jen nedostatek informací pisatelů a frustrace z toho, že jiné si neumí získat? A hledají vůbec pisatelé těchto textů i ty pozitvní?