Sociální demokracie zásobila republiku billboardy. Pominu-li legrační zobrazení ruky jakéhosi preláta s prstenem – autoři se zde pravděpodobně inspirovali kostýmy některé z oblíbených „novočeských“ čertovských crazy pohádek – text na billboardech není početně správně. Je to jako kdyby se předseda strany nechal vyfotit s hrdým úsměvem u počítadla s nápisem 1+1=4.

Nejsou-li billboardy početně dobře, nejsou-li odůvodněné rozumem, jsou tedy jen pocitové a to na úrovni oněch  pohádek či komedií o popletených či nenasytných prelátech. Dovolím si proto tvůrcům kampaně pošeptat: ty pohádky nepopisují realitu – pracují s nadsázkou – opravdu - říká se tomu legrace.

Možná by se tyto tabule daly ještě využít i komerčně. Na kampani strany by se ušetřilo. Navrhuji sociální demokracii doplnit pod každý billboard jednoduchý název filmu: Bože, jak hluboko jsem klesla.

Ale trochu vážněji.

POČTY

Modelový příklad. Jak vznikl církevní majetek? Nejčastěji tak, že držitel panství jako patron nechal postavit kostel. Kostel dal farnosti – tedy všem živým a zemřelým farníkům. Byl praktik a věděl, že pokud má kostel existovat i roky po jeho smrti, kdy v něm bude pohřben, musí zajistit jeho provoz a opravy. Proto tomuto kostelu jako „osobě“ připsal do zemských desek třeba dvě pole. Jedno na opravy, druhé na provoz – sloužení mší i za jeho duši. (Takovému poli se často říkalo např. Záduší či Mešnice.) Pole na opravy spravovali buď potomci patrona a věděli, že jednou za několik let výnos poslouží na opravy kostela, nebo je spravoval přímo farář, farnost. To, že to fungovalo, dokazují stovky dochovaných kostelů.