Vysoké školství  musí reagovat jak na změny národního prostředí,  tak i na globální změny  Vysoké školy jsou vrcholem vzdělávací soustavy a součástí vědecko výzkumné základny.  Kvalita vysokoškolského vzdělání je klíčovým kulturním a konkurenčním faktorem. A demokratizace vysokých škol zajišťuje, že akademická půda je místem svobodného kritického rozumu.

Pod tlakem kulturních a inovačních změn sílí nejen u nás volání po reformách. např. už v  roce 1983 předložila administrativa Ronalda Reagana alarmující zprávu o vývoji gramotnosti americké mládeže “A Nation at Risk: The Imperative For Educational Reform”. Důsledkem byl trend testování kvality vzdělávání, který ale odhalil úskalí evaluačních standardů. Problémem dodnes je jak měřit kvalitu – výuky ale i vědecké činnosti.

Zvýšení kvality vysokoškolského vzdělávání sledují i mezinárodní iniciativy. Jde zejm. o  posílení mobilitu studentů a učitelů a spolupráci vysokých škol včetně studijních programů. Při tradičních výročních setkáních v  Davosu proběhl např. v roce 2003  kulatý stůl o  kvalitativních změnách ve světovém vzdělávání v 21. století (The World Economic Forum’s Global Education Initiative).„Manifest GEI mluví o klíčovém kroku ve spolupráci při investování do kvalitního vzdělání pro příští generace, která bude globálně konfrontována s velkými inovačními změnami.

Základem jakékoliv reformy je konkrétní identifikace potřeb a možností společnosti.  Nejviditelnější problém rozvoje vysokých škol je nedostatek finančních prostředků a pak efektivnost, tedy poměr vynaložených zdrojů a kvalita vzdělání a samozřejmě i uplatnění absolventů na trhu práce. Reformy by měly odstranit bariery pro schopné (podporovat intelektuální kvalitu na školách), ale nevytvořit bariery ekonomické (nediskriminovat uchazeče podle jejich majetkové situace).          Starost o konkurenceschopné vzdělání není jen českou specifikou, ale  současné zmatené vládnutí ČR rozhodně není na úrovni této výzvy.  Snižuje naši  šanci učinit z kvalitního vzdělání naši rozhodující konkurenční výhodu. Kořeny ale sahají dál, než je toto volební období. V ČR byl schválen vysokoškolský zákon v roce 1998. Ten umožnil velmi extenzivní rozvoj  systému – dnes máme 77 vysokých škol s cca 400 tisíci studenty (z toho cca 15% studuje na soukromých vysokých školách). S kvalitou  vzdělávání nemůžeme být spokojeni, samozřejmě jsou rozdíly mezi jednotlivými školami a obory, ale odborná úroveň absolventů je nedostatečná.

Kde začít úvahy o způsobu jak modernizovat český vysokoškolský systém ? Je třeba znovu podetnout jeden neustále opomíjený fakt. Vysokoškolské zdělání má nejen soukromý, ale i veřejný přínos,. jde o tzv. smíšený statek, Proto trh nemůže být v systému vysokých škol universálním principem. Systém financování je objektivně vícezdrojový a v něm má vyznané místo odpovědnost státu. Vzdělání je strategickou investicí nejen pro zaměstnavatele či studenta, ale i pro stát.