Maďarský premiér Orbán nedávno při návštěvě USA dosáhl na jednání s Trumpem výrazných úspěchů a vyjednal si výjimku ze sankcí na ruský plyn a ropu. Jak to hodnotíte?

Tento Orbánův úspěch je důležitý i z hlediska jeho postavení v Evropě, kde má postavení určitého vyvrhele. V okamžiku, kdy Američané přišli se sankcemi na ruské energetické firmy, tak lidé jako Macron a další se Orbánovi posmívali, že to je ten váš Trump a teď vás nutí do politiky, kterou vy nechcete a my sami v Bruselu naopak chceme. Orbán ukázal, že i malý středoevropský stát bez velkých ekonomických a strategických zdrojů je schopen zajet do Washingtonu a vyjednat si věci, které by si nezvládl vyjednat ani Macron. Nebo by za to musel zaplatit mnohem větší cenu.

Musíme si uvědomit, že Orbán to nedostal zadarmo. Musel se zavázat k určitým věcem, které sice Maďarsko nepotřebuje, ale bude je muset Američanům zaplatit. Jednou z nich je například palivo do jaderné elektrárny. Maďaři si přitom jadernou elektrárnu Paks nechávají stavět od Rusů. Ruská jaderná elektrárna normálně znamená ruské palivo, ale na schůzce se Trump s Orbánem dohodli, že budou brát palivo od Američanů. Další věcí je zkapalněný plyn. Maďarsko o americký zkapalněný plyn fakt nestojí, ale nyní se zavázalo k jeho odběru, a to včetně konkrétních cen. Samozřejmostí je i Trumpova mantra, tedy zbrojní nákupy. Opět je stanovena částka, za kolik peněz Maďaři nakoupí v USA zbraně. Je tak jasné, že úspěch neměl Orbán zadarmo, ale taková jsou dnes ve Washingtonu pravidla. Troufám si říct, že kdokoli jiný by na takovém jednání musel zaplatit víc než Orbán. 

Mediálně to přitom bylo prezentováno jako Orbánova prohra, přitom žádný jiný evropský stát nedosáhl s Donaldem Trumpem takové dohody…

Důležitý je určitě Orbánův vztah, který s Trumpem má. Nutno říci, že maďarský premiér tento vztah budoval dlouhodobě. Není to někdo, kdo by Trumpa „objevil“ až v momentě, kdy se Trump dostal do Bílého domu. Šel do rizika, kdy od začátku říkal, že Trump bude reprezentovat Ameriku, se kterou chce Maďarsko spolupracovat, a to i v době, kdy byl ještě ve funkci Joe Biden. Pravdou je, že právě Biden to Orbánovi dost usnadňoval, protože se na Maďarsko díval stejně jako Brusel a dával to najevo a bylo proto jasné, že s Bidenovou administrativou toho Orbán moc nepořídí.

U nás končící Fialova vláda naproti tomu s Trumpovou administrativou nedokázala vztahy vybudovat vůbec žádné…

Ano, je nepředstavitelné, že by kdokoli z Fialovy vlády dokázal ve Washingtonu cokoli vyjednat. Byli by na tom ještě hůř, než představitelé v Bruselu. Ideologicky na tom jsou stejně jako Brusel, ale na rozdíl od Bruselu nemají Američanům co dát, co nabídnout. 

Nová rodící se vláda deklaruje, že vztahy s USA budovat chce. Netřeba připomínat kontakty Motoristů na Trumpovu administrativu. Vznik vlády se ale komplikuje, protože prezident Pavel si klade nároky, aby podle jeho přání bylo upraveno programové prohlášení vlády. Jak to vidíte?

Tím, že prezident vůbec podmiňoval vznik vlády předložením koaliční smlouvy a programového prohlášení, jde o překročení toho, nač má nárok. Nevím sice, k čemu mezi Babišem a Pavlem došlo, ale pokud se skutečně stalo, že podmiňuje jmenování Andreje Babiše premiérem programovými ústupky či požadavky, nachází se zcela mimo ústavu. Je potřeba, aby měla sněmovní většina připravenou ústavní žalobu. Sice to proces sestavování vlády prodlouží, ale je mnohem čistší jít cestou ústavní žaloby než ustoupit a vytvořit tak precedens, na který se v budoucnu budou odvolávat další prezidenti. Český systém tak postavený prostě není. 

Sám si myslím, že bychom systém měli mít postaven jinak, kde by prezident takovou roli hrál, ale teď tomu tak není. To je ta změna režimu, o které často mluvím. V této chvíli však není možné, aby prezident jednal tímto způsobem. Je potřeba otestovat Ústavní soud, jestli bude skutečně fungovat jako nestranný rozhodčí, nebo se ukáže, že je součástí jedné ideologické sítě současného režimu. Nakonec se k ústavní žalobě asi bude schylovat. 

Fotogalerie: - Podpis koaliční smlouvy

Jak vůbec vnímáte programové prohlášení vznikající vlády z hlediska zahraničně-politické koncepce?

V porovnání s tím, co tu bylo, je to určitě zlepšení. Vidím tam pragmatický přístup k zahraniční politice bez ideologických řečí o boji za demokracii a lidská práva. Představoval bych si samozřejmě programové prohlášení, které by šlo ještě dál a více by bralo v potaz multipolaritu současného světa. Nemyslím si, že má Česká republika na to budovat strategické partnerství s USA. Je zbytečné si dávat cíle, které neodpovídají našim možnostem. Moc také nechápu, že se každá zdejší vláda musí hlásit k nadstandardním vztahům s Izraelem, zejména vzhledem k tomu, co se poslední dobou na Blízkém východě děje a jakou má Izrael pozici v mezinárodních vztazích. Přišlo mi to zbytečné. Jinak kvituji, že jde v mnoha ohledech o návrat k politice zdravého rozumu a nedivím se, že to může na Hradě leckomu vadit. 

Nejen Pavel, ale třeba i ministr Lipavský budoucí vládě vytýkají, že ve svém programovém prohlášení ani jednou nezmínila Rusko. 

Říkají tam, že v rámci možností chtějí budovat dobré vztahy se všemi velmocemi, což je naprosto v pořádku. Ano, nepíší tam, že je Rusko nepřítel na věčné časy a některým lidem, kteří zde tolik investovali do války, to tam chybí. Lidé, jako je Lipavský, si nedovedou představit, že by válka na Ukrajině skončila jinak, než vítězstvím Ukrajiny. Otázkou je, zda s takovými lidmi má vůbec smysl vést dialog a přemýšlet nad tím, co říkají. Tito lidé spíš patří do Bohnic než do veřejné debaty. 

Co se války na Ukrajině týče, co nyní říci? Pokud jde o mediální náhled, tak se ve smyslu diplomatickém vlastně nic neděje. Otázkou je, zda probíhají mezi USA a Ruskem jednání tajně, ale žádné posuny vidět nejsou. 

V této chvíli se nejspíš Američané s Rusy dohodli, že počkají až Rusko na frontě předvede, co chce. Situace na frontě je dynamická a Rusové zaznamenávají velké úspěchy. Fronta dlouhodobě stagnovala, ale teď to vypadá, že se chystají průlomy na Donbase. Pokud se Rusům podaří celou Doněckou oblasti získat, což je i podle západních analytiků otázkou času, pak se bude vyjednávat zase jiným způsobem a Ukrajinci budou těžko moci trvat na tom, že si toto území ponechají. Dnes se na bojišti docela mění situace a poté co Rusové dosáhnou toho, co chtějí v současných operacích, dojde k vytvoření nové reality pro vyjednávání a základ míru. 

Je jasné, že mír samozřejmě nebude pro Ukrajinu výhodný, ale je otázkou, zda se ukrajinský režim vůbec do té doby nerozpadne. Vidíme další korupční megaskandál, který se týká nejbližšího okolí prezidenta Zelenského. Jeho odhalení asi také nebude zcela náhodné a můžeme se domnívat, jaký je podíl Američanů na tom, že k odhalení došlo. USA dávají dlouhodobě najevo, že to není jejich válka a že jim Zelenskyj vadí a vadí jim i to, jak se na Ukrajině Evropa angažuje. Tento korupční skandál je další hřebíček do rakve Zelenského a celého jeho režimu, a to také ovlivní připravenost Ukrajiny jednat, nebo nejednat.

Psali jsme:

Právník: Petr Pavel hraje hru proti vlastním občanům

Drulák byl ostrý: Konec režimu, který umírá. Kde? Ne v Rusku

Drulák propojil Pavla a Koudelku s StB. Vážná souvislost

„S Lipavským nebylo o čem mluvit.“ Překvapení od diplomatů, Turek nevadí