Voliči, kteří si před tím masově přáli, aby při výběru hlavy státu byla použita přímá demokracie, mají nyní pochybnosti o obsazení prezidentského úřadu. Dokonce se objevují i hlasy, volající po zrušení prezidentského úřadu jako monarchistickém přežitku.

Volební neúčast je projevem krize politiky a zhoršuje šance, že občané alespoň nějak ovlivní další vývoj. Jsme svědky dalšího nárůstu amerického stylu voleb. Proti programové orientaci staví masmédia jímavé osobní příběhy kandidátů a v estrádovitě působící kampani se nasazuje aparát kýčovité a bezobsažné reklamy. Skepse z takové politiky by mohla negativně ovlivnit i volby parlamentní, které budou mít zásadní význam.

Varovat by nás měla následující disproporce. Díky neoblíbenosti současné pravicové vlády dosahuje aktuální podpora levice až 60 % (součet hlasů pro KSČM a ČSSD). Přímá volba je ale daleko více mediálně podmíněná a je v podstatě volbou většinovou. Také proto v 1. kole klesl počet hlasů pro kandidáty podporované levicí na pouhých 40 %. Z toho plyne podle mne jasný vzkaz, že volič by si neměl odvykat chodit k volbám jen proto, že výsledek 1. kola nesouzní zcela s tlukotem jeho srdce.

V 2. kole už nejde o to dostat na Hrad co nejlevicovějšího kandidáta. Taková změna prostě ještě nedozrála. Není to konec světa, uvidíme za pět let. Nyní jde o dva pragmatické úkoly - za prvé, jít k volbám a nebát se uplatnit racionální princip menšího zla, za druhé, nedopustit, aby se příznivci různých kandidátů z 1. kola rozhádali, a tak perspektivně oslabili levici pro blížící se parlamentní volby.