Dotaz: Po přečtení dotazů a reakcí na vystoupení pana Grebeníčka si musím do Vás trochu píchnout. Je pravda, že jste člověk, který je až příliš diplomatický a ne vždy odpoví na dotaz jako takový, ale snažíte se odpovědět tak, abyste nikoho ani zleva ani zprava nenaštval. Ať se Vám to líbí či ne, p. Grebeníček nemá mnoho proslovů, ale když něco řekne, tak má pravdu a řekne to, i když ví, že se zdvihne na pravé straně vůči němu nevole. Nečekal jsem ale takovou reakci od budoucího prezidenta a mnoha lidem je už jasné na čí stranu bude hrát. Ano, reprezentujete stranu, která má tradici a proto ji nelze přehlížet, ale chce to být více vidět, slyšet a není to jen o tom, že Vás někam nepustí. Ono např. proč se nedáte, když Vám chybí hlasy, s kýmkoliv rozumným dohromady, nepodáte třeba ústavní žalobu, že byla porušena ústava už tím, že ve vládě vládne strana, která nemá podporu voličů a je to neústavní? Chce to stále něco zkoušet a věřím, že nějaké to semínko se ujme, ale ne jen zbytečně plácat za pultíkem, protože stejně nemáte šanci prorazit – máte stále menšinu a dávat se dohromady s ČSSD nemá cenu. Četl jsem o návrhu Lubomíra Zaorálka, jak chce utvořit levici – a s komunisty nepočítají ani náhodou. Snažte se něco dělat, ať těch 30 % získáte Vy jako strana, jinak další roky budete stát v pozadí. Sleduji i chování politiků v zahraničí, ale nikdo nestojí v koutě a nečeká, až jej někdo bude náhodou potřebovat pro doplnění či podržení u koryt.
Jiří Dolejš: Nerozumíte, oč mi jde a necháváte se vtahovat do hloupého sporu, což je přesně to, co vadí. Palach není vlastnictvím ani současných antikomunistů ani bývalých normalizátorů co pomáhali na Palacha zapomenout.
Propagandistickými bitvami o Palacha se hlasy pro změnu nenaženou ani náhodou. Nechme už mrtvé mimo tyhle ideologické půtky a nepodsouvejme jim, co jejich ani snad nemohlo být. Jedno jestli zprava či zleva. To není diplomacie, ale slušnost. Především si myslím, že v době výročí Jana Palacha je silně necitlivé otevírat spor, zda byl s komunisty, nebo proti. Tohle je buď falešná propagandistická hra odvádějící pozornost od skutečných problémů, nebo téma pro specialisty a fajnšmekry na historický seminář.
Nepodezírejte mne z pouhého diplomatického taktizování – mně jde o podstatu. A tou jsou dnes alternativy politiky v ekonomické a sociální oblasti. Historie se falšovat nemá, to je fakt – ale také je fakt, že to není jen věcí současnosti, ale i minulosti (vítězové k přepisování dějin tíhnou). Minulý režim i ve své neostalinské fázi ve vztahu k Palachovi měl dost másla na hlavě. A tak je dobré méně hřímat (v tom prapor pravdivosti není) a držet si objektivní a neurážející odstup. Počínaje vystoupením kolegyně Černochové za předkladatele.
Mému cítění byl nejblíže kolega Jandák, když nás umravňoval, že jde o vzpomínku na Palacha a ne o nějakou důvodovou zprávu. Šlo tu nakonec jen o významný den v kalendáři, který zjevně většina sněmovny stejně jako většina společnosti podpoří. Debatovat lze o čemkoliv, ale tyhle debaty se už viditelně daly stejně lichým směrem. A odkazu roku 1968 jsme stejně nepomohli. Ano, důvodová zpráva je subjektivní, ale to je tak většinou, a zdůvodnění předkladatelů tu sice zůstane v archivu, ale neschvaluje se jako norma, tak není nutné kvůli tomu vést války za každou cenu.
P. S. Jestli jste poslouchal ČT, tak Lubomír Zaorálek vyzval pouze malé strany, ať se přidají k ČSSD (tedy SPOZ a LEV21 jako subjekty založené jejich bývalými předsedy). O KSČM tam nepadlo ani slovo – náš bývalý předseda chválabohu svou stranu nezakládá, za což mu patří respekt.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Dolejš - profil
