Po sametové revoluci byla mozaika překryta reklamním billboardem. Firma platící reklamu ale zkrachovala a za billboard neplatila.

Přesto roky billboard zůstával na místě. Všichni věděli co za ním je, ale zároveň to nikdo řešit nechtěl. V roce 20. výročí sametové revoluce mi toto pokrytectví přišlo už překonané. Reklamu jsme sundali, mozaika byla opatřena nápisem „Co s ní?“ a emailovou adresou, na kterou jsme očekávali návrhy. Zároveň jsme uskutečnili anketu.

Mailů se sešlo kolem sta, anketních lístků se z 1500 vrátilo cca 200. Následně jsme zastupitelstvu předložili varianty k rozhodnutí. Zjednodušeně – znovu překrýt, tentokrát však městským znakem, nebo dotvořit na památník nesvobody, nebo dotvořit doplněním nápisu. Na žádném z řešení se zastupitelstvo ale neshodlo. Ani na podruhé. Emoce byly příliš rozvířeny, názory příliš rozdělovaly. Ale diskuze o zločinech komunismu se vedla.