Je opravdu ostudné, že to, co nedokázala česká justice od roku 1998, po šesti letech šetření dovedla ke konci švýcarská prokuratura. Je vidět, že v jiných zemích, na rozdíl od ČR, se o vyšetřování praní špinavých peněz a nekalých finančních machinací jen nemluví, ale mohou být stíhány.

V tuto chvíli však jde především o peníze, které byly v rámci vyšetřování zablokovány ve Švýcarsku a které jsme mohli získat. 12 miliard Kč rozhodně není částka, kterou si zejména v době krize může ČR dovolit zahodit. Jde o více než 1 % státního rozpočtu na příští rok. V řadě resortů by se tyto prostředky velmi hodily - ať už jde o zdravotnictví, školství, rozestavěné dopravní stavby, chybějící prostředky na mzdy pro hasiče či jiné.

Nulová reakce českých úřadů na výzvu ze Švýcarska, zda se ČR jako poškozená strana k trestnímu řízení připojí, je proto ostudná. A protože se výzva opakovala, nemůže jít jen o pochybení či liknavost. Jediným smysluplným vysvětlením proto zůstává, že odpovědní činitelé mohou někoho krýt, pokud nejde o jiný vztah k těmto machinacím. Vina v tomto případě padá na Topolánkovu, Fišerovu i Nečasovu vládu, neboť žádná z nich v této věci neudělala před zahájením soudního řízení nic. A nyní, po zahájení soudu, se dozvídáme, že českému státu už zbývá jen možnost vymáhat náhradu škody v civilním řízení, což je nákladné a bude to navíc nesnadné.