Filip (KSČM): Společnost je v krizi a my nabízíme konkrétní kroky

Cíl našeho zasedání je dán programem, který jsme přijali. Je menší o to, že na dnešním zasedání nerozhodneme o tom, jak jsme původně předpokládali, jak bude KSČM postupovat v prezidentské volbě v roce 2013. Tento úkol není naplněn nikoli proto, že by pracovní skupina, která se úkolem zabývala, nepracovala, ale jde o postup zcela záměrný, protože nechceme poškodit náš postup v krajských a senátních volbách. Z těchto důvodů o konkrétním kandidátovi budeme rozhodovat na výkonném výboru a později případně na řádném zasedání ÚV až po senátních volbách.

Druhým naším dnešním cílem je příprava celého stranického aktivu a celé strany, nejen kandidátů do krajských voleb a Senátu, ale opravdu všech členů a sympatizantů pro to, abychom v rozhodujícím politickém střetu v podzimních volbách byli úspěšní. Situace je výrazně jiná, než byla ještě před několika měsíci. Když jsme hodnotili onu dobu zlomu, došli jsme k závěru, že v každé takové době nastává okamžik, kdy je třeba předložit návrhy a postupy, které vedou k tomu, že to, co se předkládá, bude pro občany nejpřijatelnější, že lidé tomu budou rozumět a budou ochotni se nejen s programem, ale i s kandidáty ztotožnit. Jde tedy o to, aby byli přesvědčeni o tom, že jejich volba nebude volbou špatnou, volbou naprázdno nebo volbou pouze z trucu. To je, podle mého názoru, jedno z rozhodujících kritérií, kterým bychom se dnes měli zabývat.

Kdo se uchází o moc?

Situace, kterou máme hodnotit, ze které máme vycházet, je popsána i ve stanovisku, jímž chceme oslovit veřejnost. Také já se však chci vyjádřit, jak vnímám současný politický vývoj a krizi v České republice. Předem bych však chtěl ještě upozornit na jeden moment, který vede k naplnění našeho cíle. To je dobře vědět, jaké protivníky máme. Samozřejmě, že máme protivníky na politické scéně, i protihráče, kteří usilují o důvěru občanů ve všech částech politického spektra. Jsou tu politické strany, které vládnou a které vytrvale ztrácejí podporu, a nelze se divit, že v průzkumu veřejného mínění, ať si o něm myslíme cokoli – ať je krajský nebo celostátní, či se týká jen určité oblasti nebo činnosti politických stran - mají okolo 20-25 %. To znamená, že lidé se již nyní orientují na někoho jiného. A aby se orientovali právě na KSČM, je naším úkolem. Měli bychom začít tím, že kromě těch, kteří předkládají programy, které jsou výrazně odlišné od našeho, budeme upozorňovat i na to, že některé z veřejnosti předkládaných programů jsou za prvé nesplnitelné, za druhé že vedou jen k prohloubení krize, a za třetí že jsou to recepty, které selhávaly po dobu celých 22 let.

Recyklovaní politici

Pak jsou tu politické strany, které nejsou vládnoucí. Které často dokonce nově vznikly a snaží se znovu obalamutit občany ČR tvrzením, že právě ony jsou ty čisté, neposkvrněné a všechno by řešily jinak. V jejich čele jsou samozřejmě recyklovaní politici, kteří prošli mnoha politickými stranami, založili strany »pro kraj« a teď se tváří, že jen oni mají recept na řešení regionálních problémů. Při tom jde často o politiky, kteří v jiném politickém seskupení už rozhodovali a rozhodovali špatně. Rozhodovali v neprospěch občanů ČR, možná pouze ve prospěch svůj. Na ty je třeba upozornit – i to je jeden ze směrů naší politické práce. A pak jsou tu další subjekty – minimálně ve čtyřech krajích – které 22 let nedělaly nic a nyní tvrdí, že právě ony se neposkvrnily špínou vývoje. Myslím, že to je nepravda, protože lidé stojící v jejich čele nemohou znát ani současnou situaci. Když se totiž nezúčastnili veřejného života, nefungovali v obcích ani v krajích, natož na centrální úrovni, nevyjadřovali se k politické situaci, když tak maximálně ve svých uzavřených kroužcích, těžko mohou předložit návrhy, které by znamenaly pozitivní změnu pro občany ČR. Tito »teoretici« si myslí, že mohou těžit ze zklamání občanů a získat tak určité příznivce.

Jsem přesvědčen, že KSČM je politickou stranou, která se po celou dobu od listopadu 1989 nebála žádného politického střetu. Prošli jsme velmi těžkou cestu a přál bych si, abychom na žádný náš vyhraný zápas nezapomněli, abychom se z každého našeho prohraného zápasu poučili. To je, podle mého soudu, zásadní vzkaz všem, kteří budou usilovat o to, aby naše kandidátní listiny uspěly, aby i naši kandidáti do Senátu měli šanci uspět jak v prvním, tak ve druhém kole. Je to důležité zvláště proto, abychom si uvědomili, že náš program je ten, který je zpracován právě pro toto období a odpovídá současným společenským podmínkám.

Proto musíme upozorňovat nejen na nově vzniklé subjekty, ale i na ty, které se snaží být spasiteli ve chvíli, kdy nové přístupy ani přinést nemohou. A to jak v krajských volbách, tak ve volbách do Senátu.

Zástupné problémy a nekompetentnost vlády

Musím upozornit ještě na jednu záležitost. Mám na mysli to, abychom se zbytečně nezatěžovali zástupnými problémy, které provázejí českou politickou scénu. Jsou samozřejmě věci, které musíme řešit, na které musíme upozorňovat. A pak jsou takové, které mají za cíl zahltit hlavní zpravodajské relace, noviny, rádia, a v podstatě odvést občany ČR od toho, aby lépe vnímali to, co se v naší zemi dále chystá. Jistěže zástupným problémem nejsou církevní restituce, není to ani otázka vládou nově předloženého balíčku daňových zákonů. To jsou záležitosti, které zástupným problémem být nemohou, protože jejich přijetí by výrazným způsobem ovlivnilo život občanů, a to nejen z pohledu jejich individuálních problémů, ale i z pohledu společenského dění. Připomínám v této souvislosti vyjádření některých z nás, že nejde jen o novou rekatolizaci nebo přímo politický katolicismus a jeho vliv na českou politickou scénu, ale jde o to výrazným způsobem omezit možnosti ČR jako státu. Pokud bude přijat daňový balíček, bude to znamenat, že se dokonce může zhroutit koupěschopná poptávka, stát se zadluží více, než je tomu dosud, což je krok, jenž vede ke státnímu krachu ČR, její stability. A to si nikdo z nás nepřeje.

Zástupné problémy tady ovšem jsou. Vyplývají z toho, že vláda je zcela nekompetentní, rozhodují v ní lidé, kteří v podstatě nemají v odvětví, které řídí, ani potřebné znalosti, ani zkušenosti, natož aby procesům, které v jejich resortu probíhají, rozuměli. Připomeňme si v této souvislosti odvolání policejního prezidenta nebo rozhodování o řediteli Národního divadla – a je jedno, jestli je to člověk, kterého my podporujeme nebo ne.

Způsob řešení v obou a dalších případech ukazuje na to, že ani jeden z ministrů ani ministryň není schopen postupovat dokonce podle zákona. Chci z tohoto místa poděkovat v této souvislosti všem, kteří se k těmto rozhodnutím vyjadřovali – řekl bych efektivně, krátce a s odmítnutím. Takový postup, který vládní tým uskutečnil, je z pohledu demokratického právního státu totiž zcela nepřípustný.

Dvojí metr a prestiž země

Nyní k samotné politické situaci. Začal jsem tím, že vláda je nekompetentní. Prokázala to na mnoha místech svého působení. A prokázala to i tím, že není schopna odolávat tlakům, které jsou na ni vyvíjeny ze zahraničí. Ať už z Evropské unie, z pohledu širších vazeb – např. USA, nebo i z pohledu získávání energetických zdrojů. Spor mezi premiérem a ministrem zahraničních věcí je svým způsobem směšný, protože nejde jen o to stanovit politické limity, které ve svém důsledku určí, kde bude práce pro naše dělníky a exportéry, ale o prestiž naší země. Je jistě opravdu možné si myslet, že zboží, které v kritizovaných zemích bude odmítnuto, koupí země EU, ale ty jsou také v krizi, nebo ho bude možné uplatnit ve třetím světě, na východě nebo v Africe, v Jižní Americe. Ale i to je vlastně chiméra. V tomto ohledu spor, jak se vyhrotil, ukazuje na to, že když si někdo troufne mluvit o trzích v Ruské federaci případně v Číně, tak je okamžitě pasován na nepřítele svobody, nepřítele demokracie. Přitom ti, kteří to tvrdí, také 22 let neřekli nikdy nic o režimech, které nemají ani sněmovny nebo poslance jmenuje šejk, a ženy tam do parlamentu ani nesmějí. Takové státy jsou nedotknutelné z pohledu lidí, jako je Šimon Pánek, kteří samozřejmě hodnotí stav demokracie tu v Rusku, tu v Číně či jiném státě, podle toho, zda má takovou vládu, jež by odpovídala představám Spojených států amerických. V tomto ohledu je třeba odmítnout všechna zcela nesprávná hodnocení a zabývat se českým národním zájmem, tím, abychom neuráželi a neodpuzovali jiné země, s nimiž spolupracujeme, a znát, jaký je především zájem na tom, aby se Česká republika ekonomicky dostala z krize, do které ji dostalo 22 let vládnutí neoliberálních teorií.

Jdeme správnou cestou

Co je v tuto chvíli podstatné na politické scéně? Je to zejména to, abychom byli schopni, na rozdíl od všech, kteří předkládají nefunkční systémy, předložit program, který je přijatelný. Současné předvolební krajské preference, s nimiž jsme postupně seznamováni, a které jsou jenom orientačním bodem, odpovídají tomu, že postup KSČM na VIII. sjezdu byl správný a že jsme pravděpodobně vystihli přesně etapu, ve které při vývoji české společnosti jsme. Skutečně, když radikálně levicová strana předloží občanům program, který nabízí řešení jejich problémů, problémů většiny a jejích denních starostí, pak má i úspěch. V té souvislosti bych chtěl připomenout nejen klasiky našeho hnutí, ať už vzpomenu Dekret o míru, Dekret o půdě, které přesně vystihly potřebu zbídačených lidí v oné etapě politického vývoje v Rusku. Při tom prosazování obou dekretů nebylo jednoduché a, jak se ukázalo, přes všechny problémy mělo svůj smysl a lidé tehdy za jejich uskutečňováním šli. Přes vojenský atak.

Myslím si, že stejné to bylo i u nás po roce 1945, kdy komunisté byli schopni nabídnout voličům program, který byl pro občany přitažlivý. Nebylo to jen obnovení československé ekonomiky po zničující válce, ale byl to například Hradecký program nebo jiné politické programy, které přesně směřovaly k tomu, co bylo v tu chvíli nutné řešit. A přes všechny peripetie, přes to, co se tehdy odehrávalo, to umožnilo komunistům, aby stáli v čele jednotlivých procesů a formování společnosti.

Máme reálná řešení

To, že se ne vždy dařilo a vše neskončilo úspěchem, že jsme se dostali k roku 1989, je něco jiného. My dnes ale nejsme v situaci roku 1989. My jsme v roce 2012, česká společnost je v krizi a my jsme povinováni, jako politická strana, která pracuje na tom, aby se stala významným subjektem české politické scény, která usiluje o to, aby mohla formovat postup české společnosti, jak u nás, tak v Evropě, předložit reálný levicový program. Když se z tohoto pohledu podíváme na jednotlivé body hlavních úkolů, které schválil VIII. sjezd, myslím, že jsme se rozhodli správně. Trefili jsme se tam, kde je evidentní, že občané chtějí řešení. Ne jen kosmetickou změnu, jak nabízí tu ODS a TOP 09, tu KDU-ČSL apod. My nabízíme konkrétní kroky. Nabízíme místo sjednocení daně na jednotnou sazbu daňovou progresi. Nabízíme místo hloupých řečí a nekonkrétních návrhů o korupci, na kterých se podílí vláda, majetková přiznání. A lidé vnímají tento krok jako reálný, realistický a potřebný. Když se podíváme do problematiky zemědělství, vidíme, že krokem znovunastartování minimálně potravinové bezpečnosti, se nám také podařilo v květnu na sjezdu, aniž jsme věděli, do jaké situace se dostane výroba alkoholu, do problému trefit. A onen alkohol? Vláda neumí ani zřídit krizový štáb. Je natolik neschopná, že musí přijít to, na co upozorňovali naši odborníci už v roce 2004, že pokud se bude tímto způsobem pokračovat, může dojít v neoliberálním prostředí až k úmrtí občanů ČR. Až k tomu, že vláda svým postupem způsobí, že ti, kteří zde požívají svobodného trhu, budou, promiňte, vraždit metanolem občany ČR. Z rukou této vlády už ty mrtvé nikdo nesmyje. A to je potřeba si uvědomit.

Označení »deforma« prověřil čas

Myslím si, že jsme neztratili dlouhodobý cíl a že se nám podařilo na sjezdu stanovit úkoly tak, aby byly srozumitelné a aby oslovily občany ČR. Je proto smyslem našeho dnešního zasedání, abychom v organizačních otázkách posoudili, jak jsou rozpracovávány aktuální úkoly sjezdu. To není jen organizačně technická záležitost. To není něco, co by znamenalo jen udělání čárky, že plníme usnesení. To je konkrétní úkol, na kterém se musíme podílet, abychom vystihli přesně rozdíl mezi tím, jak budeme např. cíle ekologické politiky naplňovat rozdílně v místech, kde jsou velká území národních parků, jak je budeme realizovat v průmyslových oblastech. Prostě takovou schopnost musí naše okresní a krajské výbory mít a ukázat, jak tento záměr rozpracovaly do konkrétních podmínek v místech svého působení.

Ještě jednu zásadní poznámku. Když se zabýváme hodnocením naší činnosti, občas se nám stane, že zjistíme, že na ten který problém, který dlouhodobě řešíme, nemáme odpovídající názor. Jsme ale schopni se poučit a vyvodit z nové situace odpovídající řešení. Dnes projednáváme dokument o vysokých školách. Co víme, je, že přístup k chystaným změnám na vysokých školách byl od začátku špatný. Tak jako byl od začátku špatný přístup k řešení otázek zdravotnictví, že místo ústavního systému platí stát zdravotním pojišťovnám a zdravotní pojišťovny platí poskytovatelům. Když jsme bojovali proti regulačním poplatkům, které už dávno nejsou regulačními poplatky, tak stejným způsobem musíme přistupovat k odmítnutí placení školného, a to ještě razantněji, než když jsme poprvé, podruhé, potřetí připravovali petice právě proti školnému. V tomto ohledu jsme v situaci, kdy vláda v krizi dělá ty největší chyby a snaží se je zakrýt tím, že je ekonomicky odloží nebo pokřiví. Když jsme poprvé v roce 2007 za Topolánkovy vlády řekli slovo »deforma«, odboráři užívali slovo škrtforma, jiní říkali špatná reforma. Dnes naše slovo deforma užívá kdekdo. Je to proto, že skutečně došlo k deformaci systémů, které ještě byly únosné pro udržení sociálního státu. Nám jako komunistům jde však ještě o víc, o to, abychom vytvořili základnu pro to, abychom se ze špatných nebo nám nevyhovujících podmínek mohli odrazit k tomu, co povede k našemu hlavnímu cíli – budování nové socialistické společnosti. A v tomto ohledu jsem přesvědčen, že toto je to správné vnímání současné situace v ČR.

Dnešní zasedání by mělo mít ryze pracovní charakter. Jsme v situaci, kdy je nás potřeba více než v uzavřených místnostech mezi lidmi, kdy je potřeba posoudit jednotlivé dokumenty, jestli je odpovědní lidé zpracovali na úrovni, která vyhovuje členům ÚV. Abychom se rozcházeli s tím, že naším hlavním cílem je, aby KSČM získala větší díl autority ve společnosti, a to takový díl, který umožní podílet se mnohem výraznějším způsobem po volbách na řízení jednotlivých krajů, ale i státu.

Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM