Cíl našeho zasedání je dán programem, který jsme přijali. Je menší o to, že na dnešním zasedání nerozhodneme o tom, jak jsme původně předpokládali, jak bude KSČM postupovat v prezidentské volbě v roce 2013. Tento úkol není naplněn nikoli proto, že by pracovní skupina, která se úkolem zabývala, nepracovala, ale jde o postup zcela záměrný, protože nechceme poškodit náš postup v krajských a senátních volbách. Z těchto důvodů o konkrétním kandidátovi budeme rozhodovat na výkonném výboru a později případně na řádném zasedání ÚV až po senátních volbách.
 
Druhým naším dnešním cílem je příprava celého stranického aktivu a celé strany, nejen kandidátů do krajských voleb a Senátu, ale opravdu všech členů a sympatizantů pro to, abychom v rozhodujícím politickém střetu v podzimních volbách byli úspěšní. Situace je výrazně jiná, než byla ještě před několika měsíci. Když jsme hodnotili onu dobu zlomu, došli jsme k závěru, že v každé takové době nastává okamžik, kdy je třeba předložit návrhy a postupy, které vedou k tomu, že to, co se předkládá, bude pro občany nejpřijatelnější, že lidé tomu budou rozumět a budou ochotni se nejen s programem, ale i s kandidáty ztotožnit. Jde tedy o to, aby byli přesvědčeni o tom, že jejich volba nebude volbou špatnou, volbou naprázdno nebo volbou pouze z trucu. To je, podle mého názoru, jedno z rozhodujících kritérií, kterým bychom se dnes měli zabývat.

Kdo se uchází o moc?
 
Situace, kterou máme hodnotit, ze které máme vycházet, je popsána i ve stanovisku, jímž chceme oslovit veřejnost. Také já se však chci vyjádřit, jak vnímám současný politický vývoj a krizi v České republice. Předem bych však chtěl ještě upozornit na jeden moment, který vede k naplnění našeho cíle. To je dobře vědět, jaké protivníky máme. Samozřejmě, že máme protivníky na politické scéně, i protihráče, kteří usilují o důvěru občanů ve všech částech politického spektra. Jsou tu politické strany, které vládnou a které vytrvale ztrácejí podporu, a nelze se divit, že v průzkumu veřejného mínění, ať si o něm myslíme cokoli – ať je krajský nebo celostátní, či se týká jen určité oblasti nebo činnosti politických stran - mají okolo 20-25 %. To znamená, že lidé se již nyní orientují na někoho jiného. A aby se orientovali právě na KSČM, je naším úkolem. Měli bychom začít tím, že kromě těch, kteří předkládají programy, které jsou výrazně odlišné od našeho, budeme upozorňovat i na to, že některé z veřejnosti předkládaných programů jsou za prvé nesplnitelné, za druhé že vedou jen k prohloubení krize, a za třetí že jsou to recepty, které selhávaly po dobu celých 22 let.

Recyklovaní politici
 
Pak jsou tu politické strany, které nejsou vládnoucí. Které často dokonce nově vznikly a snaží se znovu obalamutit občany ČR tvrzením, že právě ony jsou ty čisté, neposkvrněné a všechno by řešily jinak. V jejich čele jsou samozřejmě recyklovaní politici, kteří prošli mnoha politickými stranami, založili strany »pro kraj« a teď se tváří, že jen oni mají recept na řešení regionálních problémů. Při tom jde často o politiky, kteří v jiném politickém seskupení už rozhodovali a rozhodovali špatně. Rozhodovali v neprospěch občanů ČR, možná pouze ve prospěch svůj. Na ty je třeba upozornit – i to je jeden ze směrů naší politické práce. A pak jsou tu další subjekty – minimálně ve čtyřech krajích – které 22 let nedělaly nic a nyní tvrdí, že právě ony se neposkvrnily špínou vývoje. Myslím, že to je nepravda, protože lidé stojící v jejich čele nemohou znát ani současnou situaci. Když se totiž nezúčastnili veřejného života, nefungovali v obcích ani v krajích, natož na centrální úrovni, nevyjadřovali se k politické situaci, když tak maximálně ve svých uzavřených kroužcích, těžko mohou předložit návrhy, které by znamenaly pozitivní změnu pro občany ČR. Tito »teoretici« si myslí, že mohou těžit ze zklamání občanů a získat tak určité příznivce.
 
Jsem přesvědčen, že KSČM je politickou stranou, která se po celou dobu od listopadu 1989 nebála žádného politického střetu. Prošli jsme velmi těžkou cestu a přál bych si, abychom na žádný náš vyhraný zápas nezapomněli, abychom se z každého našeho prohraného zápasu poučili. To je, podle mého soudu, zásadní vzkaz všem, kteří budou usilovat o to, aby naše kandidátní listiny uspěly, aby i naši kandidáti do Senátu měli šanci uspět jak v prvním, tak ve druhém kole. Je to důležité zvláště proto, abychom si uvědomili, že náš program je ten, který je zpracován právě pro toto období a odpovídá současným společenským podmínkám.
 
Proto musíme upozorňovat nejen na nově vzniklé subjekty, ale i na ty, které se snaží být spasiteli ve chvíli, kdy nové přístupy ani přinést nemohou. A to jak v krajských volbách, tak ve volbách do Senátu.

Zástupné problémy a nekompetentnost vlády
 
Musím upozornit ještě na jednu záležitost. Mám na mysli to, abychom se zbytečně nezatěžovali zástupnými problémy, které provázejí českou politickou scénu. Jsou samozřejmě věci, které musíme řešit, na které musíme upozorňovat. A pak jsou takové, které mají za cíl zahltit hlavní zpravodajské relace, noviny, rádia, a v podstatě odvést občany ČR od toho, aby lépe vnímali to, co se v naší zemi dále chystá. Jistěže zástupným problémem nejsou církevní restituce, není to ani otázka vládou nově předloženého balíčku daňových zákonů. To jsou záležitosti, které zástupným problémem být nemohou, protože jejich přijetí by výrazným způsobem ovlivnilo život občanů, a to nejen z pohledu jejich individuálních problémů, ale i z pohledu společenského dění. Připomínám v této souvislosti vyjádření některých z nás, že nejde jen o novou rekatolizaci nebo přímo politický katolicismus a jeho vliv na českou politickou scénu, ale jde o to výrazným způsobem omezit možnosti ČR jako státu. Pokud bude přijat daňový balíček, bude to znamenat, že se dokonce může zhroutit koupěschopná poptávka, stát se zadluží více, než je tomu dosud, což je krok, jenž vede ke státnímu krachu ČR, její stability. A to si nikdo z nás nepřeje.
 
Zástupné problémy tady ovšem jsou. Vyplývají z toho, že vláda je zcela nekompetentní, rozhodují v ní lidé, kteří v podstatě nemají v odvětví, které řídí, ani potřebné znalosti, ani zkušenosti, natož aby procesům, které v jejich resortu probíhají, rozuměli. Připomeňme si v této souvislosti odvolání policejního prezidenta nebo rozhodování o řediteli Národního divadla – a je jedno, jestli je to člověk, kterého my podporujeme nebo ne.
 
Způsob řešení v obou a dalších případech ukazuje na to, že ani jeden z ministrů ani ministryň není schopen postupovat dokonce podle zákona. Chci z tohoto místa poděkovat v této souvislosti všem, kteří se k  těmto rozhodnutím vyjadřovali – řekl bych efektivně, krátce a s odmítnutím. Takový postup, který vládní tým uskutečnil, je z pohledu demokratického právního státu totiž zcela nepřípustný.