Takové obavy jsou oprávněné v případě, že bude zvolen prezidentem někdo, komu kryjí záda mocné finanční kruhy a vlivné figury s kontakty na klíčové mediální hráče.  Například takové, které dovedou zařídit, aby se o někom psalo a mluvilo tak, o jiném jinak a o dalším třeba vůbec. A jak se něco takového dá zařídit? Třeba tak, že máte v rukách klíč k miliónovým tržbám za inzerci, kterými můžete ekonomicky držet zejména privátní mediální tituly doslova pod krkem. Nebudou to totiž ani bilboardy a možná ani setkání kandidátů s voliči, co rozhodne o vítězi. Budou to média a jejich vliv na veřejné mínění. V tomto smyslu bude historicky první přímá volba prezidenta republiky velkým testem reálné nezávislosti sdělovacích prostředků.

V úvodu zmiňované obavy jsou oprávněné i v případě, že bude zvolen někdo, za kým stojí více či méně čitelné politické struktury, které budou mít zájem na ovládnutí Hradu. Ano, v tomto smyslu by byla volba Parlamentem, který se rozhoduje mezi tradičně definovanými politickými kandidáty, „pod kontrolou“. V letech 2003 i 2008 jsme byli v přímém přenosu svědky, jak taková kontrola vypadá v praxi. Důsledkem toho bylo, že si veřejnost na politické reprezentaci přímou volbu vynutila.

Proto je důležité vědět, kdo za kterým kandidátem stojí, kým se obklopuje a kam vedou linky, vliv a zájmy lidí, kteří se kolem kandidátů motají. Proto je také důležité vědět, jak kandidáti chtějí prezidentské pravomoci, a to nejen ty formální, aplikovat v praxi.

To jsou mnohem podstatnější informace, než názory na euro, fiskální politiku Evropské unie nebo problémy zeměkoule a vesmíru, na které má český prezident reálný vliv spíše nepatrný, pokud vůbec nějaký. Jakkoli chápu, že z hlediska hodnot a postojů jsou i názory na podobná témata hodny pozornosti, ale o skutečných záměrech kandidátů a lidí v jejich stínu nemusejí vypovídat téměř nic.