Základním předpokladem takové diskuse je znalost fakticity. A mimořádně významná je pak lidská poctivost diskutujících, kteří ani fakta, která se jim nelíbí, nebudou zamlčovat, nebo nahrazovat nepravdami. Platit by to mělo i pro diskusi k důvodové zprávě, kterou skupina pravicových poslanců přidala k návrhu zákona na doplnění kalendáře svátků a významných dní o nový významný den - Den Jana Palacha.

Osobně jsem ve Sněmovně návrh na ocenění Jana Palacha jako historik i jako někdejší aktivní studentský účastník Pražského jara podpořil. Vznesl jsem ale věcnou výhradu právě proti cenzorsky, ideologicky formulované důvodové zprávě připojené k navrženému zákonu. Ta zpráva z Palacha vykleštila jeho osobnostní rozměr, zamlčuje jeho přesvědčení a motivy a chce jej mumifikovat jako „symbol boje proti totalitě“. Je pochopitelné, že moje kritika této jednostranné, ideologické a zcela ahistorické interpretace Palacha a jeho oběti vyvolala zájem médií.

Do diskuse vstoupil i právník Pavel Mates, který mne na publicistické stránce Práva 11. 2. 2013 nevybíravě obvinil, že prý nepřímo zpochybňuji Palachovu oběť, a mé konstatování, že Palach podporoval reformní komunisty, komentoval: „Je to lež jako věž a víme to nejen my, kteří jsme v té době studovali…, ale určitě i učitel a filozof Miroslav Grebeníček“. Letitý člen redakční rady revue Univerzity J. E. Purkyně v Brně Universitas P. Mates byl vždy psavý. Zejména v oblasti právní historiografie. Měl by tedy ctít práci s prameny. O to více mne z jeho výpadů na mou adresu překvapilo, že podlehl mediální kampani a že se neseznámil s obsahem toho, co jsem ve Sněmovně skutečně řekl. Tak zásadní profesní chyba a spolu s ní i jeho pokus popřít fakta o Palachově orientaci bych čekal spíše u nezkušeného publicistického eléva, nebo u kovaného ideologa.