Grebeníček: Ti nahoře si vždycky mohou dělat, co chtějí, a ti dole to vždycky zaplatí

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, Poslanecká sněmovna skutečně stojí před rozhodnutím o vydání místopředsedkyně Sněmovny a poslankyně TOP 09 Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání, a to z toho důvodu, že Policie České republiky šetří podezření na trestnou činnost, spáchanou v resortu obrany, kdy byly vynaloženy neúčelně a nehospodárně miliardy korun na nákup nepotřebných, požadavky armády nesplňujících a dodnes také plně nefunkčních a jen velmi omezeně využívaných a využitelných transportních letadel CASA.

Vyšetřovatel v té souvislosti logicky usuzuje, že odpovědnou osobou s rozhodovací pravomocí a dalšími povinnostmi včetně kontroly byla někdejší ministryně obrany. Troufám si tvrdit, že podezření na trestnou činnost není z pohledu práva v kontextu aféry CASA ničím nepředpokládaným a nečekaným. Vzniklou škodu přece přiznávají i celý komplex pochybení při přípravě a provedení toho nákupu a množství následných problémů připouštění mnozí s aférou blíže obeznámení.

Stát a jeho oficiální politická reprezentace má nyní dvě možnosti. Buďto umožnit, aby orgány činné v trestním řízení v zájmu objasnění tohoto několikamiliardového skandálu konaly, nebo může - jak to bylo vždy až dosud v minulosti obvyklé - určitá skupina veřejně nebo v zákulisí vyvíjet tlaky na policii nebo justici, aby k řádnému vyšetření nedošlo.

Je zřejmé, že každý, kdo by se nyní pokoušel bránit řádnému vyšetření té kauzy, ať už svůj odpor zdůvodňuje jakkoliv, přispěje de facto k pokračování letitého systému politické nezodpovědnosti, korupce a klientelismu. Škody tímto korupčním a lobbistickým systémem způsobované českému státu ohrožují a podlamují ekonomickou bezpečnost státu. Ochromují dlouhodobě i resort obrany.

Skandální nákup letounů CASA v rozměru několika miliard je jednou z takových škod. Chci být správně pochopen, v žádném případě ani v nejmenším nepředjímám, zda trestní řízení a soud v kauze nákupu letadel CASA prokáže přímou osobní odpovědnost a trestnost vědomého jednání nebo nedbalosti či úmyslné nečinnosti současné místopředsedkyně Sněmovny.

Jen provedení všech potřebných úkonů směřujících k vyšetření míry odpovědnosti někdejší ministryně obrany, jejích podřízených a dalších osob, může ale potvrdit nebo vyvrátit to, co teď tvrdí ona sama, tedy že ona za nic kolem té kauzy nenese trestní odpovědnost a že žádný předpis ani povinnost neporušila.
Tomu, že neexistuje žádný pachatel a že státu nevznikla žádná škoda samozřejmě nevěří ani členové svérázného bratrstva neodpovědných, tedy ministři Kalousek a Schwarzenberg, kteří se vehementně a teatrálně domáhají toho, aby postup jejich stranické kolegyně prošetřován nebyl.

Možná se prokáže /a osobně bych to místopředsedkyni Sněmovny přál/, že jako bývalá ministryně obrany dosazená do čela resortu obrany špičkami KDU-ČSL skutečně přišla ke kauze CASA jako slepý k houslím. Její nominace do čela resortu jako osoby, která se v bezpečnostní politice a ve složité problematice zajišťování potřeb obrany a armády nijak neorientovala, skutečně vzbuzovala již od počátku pochyby o zdravém rozumu lidovců.

Je už ale otázkou, zda jí také věřit, že na věcné a politické rozhodování o akvizici a o nakládání s majetkem v resortu obrany neměla odvahu a čas. Mohla byl jistě poukázat na to, že jen bez odporu plnila stranický úkol, který dostala. Nezasvěceným se její nominace do této funkce po všech neblahých zkušenostech s obdobně nekompetentními lidoveckými předchůdci zdála jako recesistický počin vedení KDU-ČSL.

To, že jako neodbornice byla prosazována a protlačena nesoudnými špičkami KDU-ČSL, především Jiřím Čunkem, ale také někdejším ministrem financí Topolánkovy vlády za KDU-ČSL a nynějším ministrem financí za Top 09 Miroslavem Kalouskem mohlo mít ale i jiný účel. Expremiér Topolánek rozhodně nebyl ten, kdo by se její nominace a využití jejích schopností nebo odborných kvalit právě v resortu obrany domáhal. Zdůrazňuji, že v kauze Vlasta Parkanová, jak dnes veřejnost vnímá nákup nepotřebných a dodnes nefunkčních letadel CASA, nejde o nic výjimečného. Takových případů, kdy resort obrany a armáda zadávaly zakázky bez výběrových řízení, bez všestranného odborného posouzení či bez řádné kontroly a kdy nákup se ukázal nepotřebný nebo předražený a nekvalitní, se uskutečnily za posledních 20 let stovky a možná tisíce.

Odhady celkového objemu škod vznikly v důsledku chaotického, podezřele nehospodárného nakládání s majetkem a rozpočtovými prostředky státu v resortu obrany jdou do desítek a stovek miliard korun. Zaklíná-li se dnes ministr financí, který škrtí příjmy veřejných zaměstnanců a důchodců, pro média tím, že mu jde o každou ušetřenou korunu, nasazuje svým postupem v kauze Parkanová šaškovskou čepici. V době, kdy měl a mol v resortu obrany a jinde ušetřit desítky miliard, a i dnes, kdy mají orgány, činné v trestním řízení, vyšetřit kauzu jako staronové stranické nebo jeho staronové stranické a vládní kolegyně, ministr financí zjevně pachatele ani zašantročené peníze hledat nechce.

V kauze někdejší ministryně Parkanové její osobní role, a konec konců i silné politické a jiné ingerence současného ministra financí do této kauzy, jsou v mnohém příznačné a vysvětlitelné. Podivný obchod se přece, opakuji to znovu a navazuji na své předřečníky, nijak nevymyká tomu, co se v resortu obrany začalo odehrávat od doby, kdy se funkce ministra obrany stala lénem strany lidové a kdy se v roce 1993 náměstkem ministra obrany pro ekonomiku stal člen strany lidové Miroslav Kalousek. Poslankyně Parkanová se dnes brání složit funkci místopředsedkyně sněmovny a brání se policejnímu šetření svého konání.

Hájí se obdobně jako ministr Vondra v kauze ProMoPro, že ona nic nevěděla. Prý neměla povinnost zveřejnit zakázku, ověřit cenu a obhájit ekonomickou účelnost několikamiliardového nákupu do jisté míry stále nefunkčních letadel. Těch letadel, která podle prvotního ministerstvem a politiky neovlivněného vyjádření armádních expertů armáda nechtěla a nepotřebovala.

Poslankyně Parkanová argumentuje i tím, že klíčové rozhodnutí nechala podepsat svým subalterním úředníkem a že ten podivný nákup bez dalšího ověřování a kontroly schválila Topolánkova vláda. Je proto podobně jako v aféře Vondra a ProMoPro také v aféře Parkanová a CASA zcela na místě jménem voličů a daňových poplatníků, jménem občanů republiky se ptát, proč vlastně oba dva tu funkci brali, když na ni neměli a nejsou schopni přiznat a nést odpovědnost za její výkon.

Spolu s tím, že místopředsedkyně sněmovny argumentuje svou neodborností, nekompetentností a údajnou ministerskou neodpovědností, nelze pominout, že v něčem může cítit křivdu. Ona skutečně, a to jí lze věřit, byla do funkce ministryně dosazena nikoli pro svou odbornost nebo manažerské kvality, ale proto, že na tom měly velký zájem špičky strany lidové. Připomenu znovu, pánové Čunek a Kalousek.

Bylo byl na jinou diskusi, proč funkci ministra obrany jako léno, vyhrazené KDU-ČSL, zastávaly nekvalifikované a až komické figurky typu Antonína Baudyše, Viléma Holáně a naposledy Vlasta Parkanová. Měli bychom však ponechat na orgánech, činných v trestním řízení, aby zjistily, zda mechanismy rozhodování o zakázkách a nákupech, stejně jako procedury posuzování účelnosti a hospodárnosti výdajů v případě, kdy funkci ministryně obrany vykonávala pouhá figurka, byly či nebyly v souladu s platnými předpisy a s povinnostmi ministra, jeho náměstků a dalších odpovědných funkcionářů.

Dámy a pánové, v případě nákupu letadel CASA už víme, a orgány činné v trestním řízení by to měly kvalifikovaně a řádně ze všech významných aspektů prošetřit, že kdosi chtěl uskutečnit urychleně za každou cenu velkou několikamiliardovou zakázku. Šlo o obchod bez řádného výběrového řízení, navíc rukama prostředníka, který byl nepochybně silně motivován vidinou snadného zisku na úkor státního rozpočtu.

Překonání nesouhlasu armády s tímto nákupem , podivné pohyby, spojené se stanovováním a rozkládáním celkové ceny už samy o sobě jsou důvodem prošetření odpovědnosti ministra, zainteresovaného náměstka či náměstků a dalších vazeb na úředníky a osoby, jednající ke škodě státu. Navíc zde přistupuje skutečnost, že to, co armáda podle zjištění médií označila v prvních vyjádřeních jako nepotřebné, nevyhovující a předražené, dodnes není konzumováno, využíváno pro vady, poruchy a nefunkčnost výbavy a některých systémů.

Vyvstává tak i otázka odpovědnosti současné vlády za to, že vadná a léta neopravená dodávka byla zaplacena jako plně funkční bez toho, aby při nefunkčnosti byla důrazně reklamována a vrácena. Čím vysvětlit arogantní pokusy současného ministra financí mediálně bagatelizovat a popírat odpovědnost jeho stranické kolegyně minulé i současné Vlasty Parkanové a zamést tuto kauzu pod koberec? Jsou tyto pokusy spojeny s obavou, že by se mohly orgány, činné v trestním řízení, dostat také k dokumentům a důkazům o odpovědnosti dalších bývalých i současných figurek a jejich impresáriů za poškozování hospodářských zájmů státu a za ohrožení národní bezpečnosti?

Současný ministr financí se dnes opět bránil jakékoli osobní odpovědnosti za to, co se dělo kolem skandálních zakázek prodejů a akvizic v resortu obrany v době, kdy zastával funkci ekonomické=ho náměstka tohoto resortu. Dodnes si nepřipouští ani vlastní politickou odpovědnost za to, že rozhodoval či spolurozhodoval o nasazení odborně neschopných a manažersky nezpůsobilých figurek do funkce ministra obrany.

Obávám se jednoho. Pokud se Karlu Schwarzenbergovi a Miroslavu Kalouskovi podaří mediálními špílci a politickým triky či případným dnešním hlasováním odklonit orgány činné v trestním řízení od řádného vyšetřování kauzy Parkanová, dojení státního rozpočtu a poškozování hospodářských zájmů státu bude v resortu obrany nebo i v dalších resortech nerušeně pokračovat. Pachatelé si budou jisti, že i příště se najde nějaký Schwarzenberg a Kalousek, kteří své Čunky, Vondry a Parkanové před zákonem a rukou justice ochrání.

Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že kauza podivného nákupu letadel CASA a odborně neschopné exministryně obrany je po kauzách Drobil, Kocourek, Vondra jenom dalším dokladem skutečné povahy stávající vládní koalice. Ostudné vystupování ministra financí a ministra zahraničí v této kauze, stejně jako alibismus předsedy vlády pak dávají veřejnosti jasný signál: ti nahoře si vždycky mohou dělat, co chtějí, a ti dole to vždycky zaplatí.