Úvodem bych rád zdůraznil, že já i ČSSD, jsme pro vyrovnání s církvemi, neboť jim v 50. letech byly zcela prokazatelně učiněny velké křivdy (násilné uzavírání klášterů či internace řeholníků a kněžích).

Předmětný zákon, který byl do Senátu postoupen Poslaneckou sněmovnou, však v jeho stávající podobě schválit nelze.

Důvody pro jeho zamítnutí, které vzešly i z jednání Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jsou následující:

1) Uvedený návrh zákona jasně prolamuje hranici 25. 2. 1948. Pokud by český parlament zákon v této podobě schválil, došlo by nejen ke znevážení demokratických principů prezidentů Masaryka a Beneše, jejich úsilí o demokratizaci společnosti, ale navíc by se otevřela Pandořina skříňka pro nároky těch, na které se vztahovaly Benešovy dekrety a hranice 25. 2. 1948.

V této souvislosti bych citoval § 5 odst.a): „Skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám jsou: Odnětí věcí bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. O revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb. O nové pozemkové reformě“. Ještě poznamenávám, že v roce 1919 přihlásily církve k pozemkové reformě celkem  59 tis. ha zemědělské půdy a 177 tis. ha ostatní půdy. V roce 1948 pak 24 tis. ha zemědělské půdy a 150 tis. ha ostatní půdy.