Obranná strategie je dalším z řady „koncepčních“ dokumentů z dílny současné vlády, potažmo ministerstva obrany, které by měly udávat budoucí směřování obranné a bezpečnostní politiky naší země. Měřeno prostým množstvím popsaného papíru, Vondrovo ministerstvo by si určitě zasloužilo pochvalu. Bohužel, velká většina těchto dokumentů ani nestihne opustit tiskárnu a už pozbývá na významu vlivem různých narychlo realizovaných změn a škrtů.

 České ozbrojené síly zažívají v současné době jeden z nejstrmějších propadů financování v porovnání s našimi spojenci v NATO. Ministr Vondra sám několikrát otevřeně varoval, že další snižování výdajů na obranu může vést až k ohrožení základních funkcí armády, avšak vždy nakonec souhlasil s další várkou škrtů. Oproti dnešním zhruba 43,5 miliardy korun má resort obrany na příští rok dostat už jen 38,8 miliardy korun, a pro rok 2014 se počítá dokonce s ještě nižší částkou – 35,7 miliardy.

 A to je i alfa a omega celého problému – absence realistického plánování, které by se opíralo o skutečné možnosti resortu obrany. Přes všechny tíživé dopady radikálních rozpočtových škrtů netíží obranu nejvíce nedostatek financí, ale především převládající nejistota, která znemožňuje efektivní plánování a rozvoj obranných sil.

 Rozvoj ozbrojených sil a jejich jednotlivých složek je otázkou dlouhodobého plánování a jako takový vyžaduje realistickou představu o tom, jaké schopnosti bude armáda a naši spojenci v příštích několika letech potřebovat. Že se dá připravit srozumitelná koncepce rozvoje obranných sil, ukazuje například obranná strategie Kanady. Na bezmála dvaceti stránkách definuje nejen finanční rámec, ale i to, které konkrétní schopnosti a v jakém časovém horizontu se budou rozvíjet, popřípadě budou utlumeny. Bohužel k tomu ještě současné vedení resortu obrany nedospělo a nesčetná slohová cvičení, jako je například nová obranná strategie či dnes už zastaralá Bílá kniha o obraně, dávají bohužel kritikům poměrů v resortu jen za pravdu.

Vyšlo v LN.