Homola (SsČR): Problémem je, co všechno stát financuje

12.02.2013 5:40 | Zprávy

Vývoj státního dluhu od vzniku ČR v roce 1993, kdy činil cca 160 mld. Kč, až po rok 2011, kdy činil 1,5 bil. Kč (podle některých činil až 1,7 bil. Kč) do jisté míry koresponduje s objemem prodaného majetku státu. Zjednodušeně pro potřeby tohoto článku postačí konstatování, že čím více majetku se prodávalo, tím méně bylo vidět, jak prohnilé hospodaření českého státu je, resp. čím méně je co prodávat, tím více je nutné státní výdaje korigovat.

Homola (SsČR): Problémem je, co všechno stát financuje
Foto: Hans Štembera
Popisek: peníze, ilustrační foto

Pro lepší pochopení nezasvěceného, by se stav českého hospodaření dal přirovnat k situaci v rodině, která prodá svou chalupu a z tohoto prodeje financuje svou běžnou spotřebu a když peníze dojdou, prodají chatu. A až prodají všechno, co má nějakou hodnotu, půjčí si a z této půjčky, stejně jako z prodeje nemovitostí, stále financují svou běžnou spotřebu. Nenapadne je snížit svou spotřebu, napadá je jen, co ještě prodat, event., kde si ještě půjčit. Strašlivý konec takového chování je v dohlednu.

 Ministrovi Kalouskovi nevyčítají, že chce snížit spotřebu, to je jistě správný krok. Vyčítají mu, jakým způsobem toho chce dosáhnout. Na jeho obhajobu nutno podotknout, že disponuje jen slabými nástroji pro případné korekce vládních výdajů a při tom všem ještě musí myslet na "hloupé" voliče, kterým vysvětlit utahování opasků je stále těžší a těžší. Problém hospodaření českého státu je však jinde, než v objemu sociálních transferů a tak vlastně utahovat si důchodcovské opasky není vůbec nutné. Problémem je, co všechno stát financuje.

 Drobné korekce v oblasti výdajových paušálů u živnostníků, pomalejší zvyšování důchodů nebo snad rušení režijních výhod zaměstnanců Českých drah, jsou jen skutečné drobné, proti tomu, co stát může ušetřit. Takže, co stát financuje a neměl by ?

 Neměl by podporovat pseudoprojekty. Tato aktivita státu, direktivně řízená z Bruselu, nás stojí již stovky miliard ročně a nastavený kurs nás tímto směrem žene nejméně až do roku 2017. Řídí se heslem : Ušetřit korunu i kdyby nás to mělo stát korun pět. Až stachanovské budování nesmyslů, nás decimuje více, než tolikrát proklínaná korupce. Především fotovoltaická elektřina a biolíh, hovoří o ekonomickém analfabetismu jasně. Z viditelnějších blbostí, je možná dobré uvést postavení aquaparku jen proto, že na něj přispěje EU 40%, to vše bez ohledu na jeho provozní efektivitu. Projektů, které se financují jen proto, že na ně někdo přispěje (zpravidla na ně ale přispíváme my sami) nebo jen proto, že to politicky podporuje Evropská Unie ? A nakonec daňové prázdniny a jiné druhy podpor pro ty, kteří svůj zisk ze 100% vyvezou a neinvestují zde nic, či vyplácení zcela nesmyslných kurzarbeitů, za školení, které se stejně nekoná. Debilita na debilitu a proto si musíme utahovat opasky.

 EU ovládají silní, ale to neznamená, že bychom jim neměli říkat pravdu. Zatím nás EU dostává do polohy, která by se dala charakterizovat na jevu, kdy nám zde instalují jejich montovny, kde jsou zaměstnaní naši lidé za minimální mzdy a tyto minimální mzdy naši lidé utrácejí v jejich supermarketech, kde se prodávají jejich potraviny, které by u nich prodávat nemohly. Za to jim dáváme daňové prázdniny a s komunistickou pompézností přestřiháváme pásky, aby mohli stavět další montovny a prodávat další zboží v jejich supermarketech.

 Pokud by stát financovat jen to, co daňový poplatník od státu očekává, měli bychom nejenom vyrovnané státní hospodaření a rychleji (levněji) bychom spláceli státní dluh, ale zbývalo by především více na účelné investice do infrastruktury, vědy, školství, zdravotnictví, apod., tedy do oblastí, kde má stát klíčovou úlohu. Vedlejším produktem by jistě byl i nižší objem toho, co se z dotací nakonec rozkrade.

 Na splnění tohoto snu si však musíme počkat. Počkáme si nejméně do té doby, než pochopíme, že do kolotoče dotací a podpor jsme se zamotali sami. Uvěřili jsme, že peníze na naše investice může za nás vydělat někdo jiný. Nemůže a každý, kdo nám nějaké peníze dá si je vezme zpět s vysokým úrokem. Úrokem je třeba zdecimovaný zpracovatelský průmysl, prodej distribuce vody, plynu a celkové politické područí, o kterém by nám třeba ex-premiérka Slovenska Radičová mohla vyprávět velmi nepěkné zkazky .....

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: Jaromír Tasáry - profil

Leynová

Vzhledem k tomu, že Leynová byla demokraticky zvolena většinou, myslíte, že když by skončila, že by byl zvolen někdo jiný, kdo by šel proti ní? Co když bude zvolen ještě někdo horší?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Vích (SPD): Fialovo zadlužení má bránit další vládě něco měnit

9:15 Vích (SPD): Fialovo zadlužení má bránit další vládě něco měnit

Rozhazovačné nakládání s veřejnými financemi, pokud jde o posílání peněz do zahraničí nebo o nekontr…