Od 1. ledna 2013 jezdí obyvatelé estonského velkoměsta hromadnou dopravou zadarmo. Stačí jim k tomu Talinn Card, kterou obyvatelé města přiloží k oranžové čtečce na začátku každé svojí cesty. Talinn si od opatření slibuje méně automobilů v centru města a zklidnění dopravy, o což usiluje i vedení Prahy.

Jít cestou veřejné dopravy zcela zdarma je ale podle mého nesystémový krok. Když někdo autem jezdí, řeší především rychlost a pohodlí přepravy. Takže i kdyby městská hromadná doprava v Praze byla stoprocentně dotována, aut v ulicích s největší pravděpodobností nijak citelně neubude. Služby tohoto typu zcela zdarma navíc obvykle ničí morálku, jelikož si jich člověk dřív nebo později přestane vážit.

Na druhou stranu, i když se to možná na první pohled nezdá, Praha má v současné době k talinnskému modelu výrazně blíž než k ryze komerčnímu. Dopravní podnik Praha (DPP) si prodejem lístků ročně vydělá pouze 4 miliardy korun. Praha ale do DPP nalije zhruba 12 miliard. Tím pádem je jasné, že cena jízdenek je v podstatě regulační, protože v případě plně komerčního modelu by platil cestující několikanásobně víc a síť pražské MHD by byla v konečném důsledku mnohem řidší. Žel tento model je - vzhledem k vytíženosti a kvalitě pražské hromadné dopravy - pro mě zatím tím jediným možným.