Při pohledu na taktiku, kterou nová vláda uplatňuje na ministerstvech, se nemůžu ubránit hořké vzpomínce na Topolánkovu éru, kdy byli likvidováni všichni, kteří byli nové vládě jakkoliv nepohodlní, ať už z důvodu špatné politické příslušnosti, vlastního názoru či, a to především, faktu, že nepatří k nové mocenské skupině. Bez ohledu na to, kolik to bude stát, budou zlikvidováni všichni. Nemluvím přitom o nějakém odchodném náměstků, ale dopadu na fungování celého státu. Reálně nám totiž v tuto chvíli hrozí, že bude paralyzován chod ministerstev i celého státního řízení.

Samozřejmě s touto praxí nezačal expremiér Topolánek. Uvědomím-li si Babišovo postavení a úlohu, napadá mne mnohem děsivější srovnání a sice s římským diktátorem Sullou. Tento antický státník byl zvolen do vedení státu rovněž díky tomu, že si klíčové úřady i lidi koupil, podobně jako Babiš dosáhl na mety nejvyšší díky penězům. Sulla vzápětí přetavil svou moc v diktaturu, před níž se třásl celý Řím. Kdo se ocitl na seznamu proskribovaných, stal se lovnou zvěří. Naopak k majetku, moci a vlivu se dostali lidé, kteří byli blízcí a loajální Sullovi. Diktátor Sulla byl tím, kdo položil základy k tomu, aby byla staré římská republika pohřbena. Co bylo dalším stupněm? Císařství a diktatura jednoho muže. Fakt, že se císař nazýval jako princeps, tedy první mezi rovnými, nikoho neuklidní. Nenaznačuje nám aktuální vývoj na ministerstvech něco podobného?