Odborníci to přičítají mimo jiné zvýšení DPH, které se promítlo nejen do ceny knih, ale také do toho, že občané šetří a při nákupech dávají přednost jinému, pro ně v tu chvíli důležitějšímu zboží. Ve skladech se knihy hromadí, takže se někteří nakladatelé rozhodli dočasně snižovat ceny. Jenže tím jim klesají zisky a tak logicky dochází také ke snižování investic, škrtání v edičních plánech, případně k vydávání jenom komerčně úspěšných bestsellerů a umělecky náročnější literatura vyjde zkrátka. Letos má být situace ještě horší. 

 

Někteří mediální experti ve shodě s pedagogy tvrdí, že na vině je také televize, či ještě více internet.  Lidé si odvykají číst, a když, tak je zajímají jen krátké článečky, případně komiksy a klipovité příběhy. Jedním z pokusů, jak se přizpůsobit módnímu trendu využívání elektronických nosičů informací, je snaha prosadit se s elektronickými čtečkami knih, které jsou skladné, lehké a dají se bez problémů číst na krátkých (tramvaj) i dlouhých cestách (vlak, letadlo). Ovšem jiní experti jsou v tomto smyslu též skeptiky, a to navzdory stoupajícímu prodeji těchto e-čteček, který považují jen za krátkodobou módu.

 

Dalším problémem je totiž také kvalita současných literárních děl. V této souvislosti jsem si vzpomněl na jednu ze slavných předscén J. Wericha s M. Horníčkem, kde protagonisté došli k závěru, že dřív (ovšem míněno ve středověku!) se také méně četlo, jenže se také méně psalo, protože míň lidí umělo psát. Ovšem Ti co uměli psát, tak uměli psát … Hezká, i když trochu smutná slovní hříčka. Bohužel dnes čím dál aktuálnější. Učitelé na školách všech stupňů vám unisono potvrdí, že čtenářská gramotnost jejich žáků je rok od roku horší. Nejde jen o stále se zhoršující úroveň gramatickou. Klesá bohatost slovní zásoby, schopnost vyjadřovat se v metaforách, umění tvořit nejen věty holé, ale i rozvité a vnitřní potřeba četby vůbec. To se samozřejmě promítá i do rétorických dovedností a schopnosti kvalitnější mezilidské komunikace.

 

Pomoci v řešení tohoto problému, který se už dnes promítá do kvality výsledků středoškolského studia či všeobecné úrovně vzdělanosti našich vysokoškoláků, se zatím docela úspěšně snaží naši knihovníci. Veřejné knihovny už zdaleka nejsou jenom místem pouhého půjčování knih, ale stávají se specifickými kulturními středisky s velkým množstvím nejrůznějších interaktivních doprovodných programů: Jenže jsme svědky dalšího ekonomického problému: aby knihovny dobře fungovaly, potřebují nejen vzdělané a kvalifikované odborníky, ale také možnost tyto kreativní zaměstnance odpovídajícím způsobem zaplatit. Ovšem kdo zná platy v kulturní sféře …

 

A tak je na místě obava, vyjádřená v titulku: možná, že se nebude méně číst, ale o co méně se bude knih psát, vydávat a půjčovat, o to více se budou krást. Možná vtipný bonmot, ale málo radostná perspektiva.