Mediálně vypjatá atmosféra prezidentské volby vedla k osobnímu napadání a osočování lidí, kteří podporovali jiného kandidáta, než si někteří hudebníci, spisovatelé nebo režiséři přáli. Výsledek volby pak někteří jednotlivci neunesli a jejich reakce a emocionálně vypjaté výroky měly k demokratickému způsobu myšlení velmi daleko. Bezdůvodně a nevkusně uráželi nejen politické soupeře, ale i voliče, kteří jsou či měli by být konzumenty jejich umělecké tvorby.

Jako reakce na neuvážená a hloupá prohlášení některých umělců vzniká odezva, vyzývající k bojkotu nejenom jejich tvorby, ale výsledků práce celé kulturní sféry, a to v situaci, kdy divadla, filmy, orchestry, výstavy nebo časopisy potřebují udržet si každého diváka, posluchače či čtenáře. Chceme upozornit na nebezpečnost podobných jevů a zároveň vyjádřit svůj nesouhlas s vystupováním některých našich umělců, kteří, zahleděni pouze do sebe sama, vytvářejí zkreslený pohled na českou kulturu jako celek. Nepomáhají tím ani kultuře, ani zlepšení politické kultury v naší zemi. Nové kulturní a umělecké hodnoty by měla veřejnost přijímat se zájmem a nikoli s odsudkem vůči tvůrcům, kteří nejsou schopni přijmout a respektovat jiné politické názory, než své vlastní.

Zásadní problémy české kultury jsou totiž ve skutečnosti někde úplně jinde. Například naše největší a z hlediska tradice nejvýznamnější kulturní instituce, kterou je Národní divadlo, je už přes rok v krizi, kterou zavinily kroky ministerstva kultury koncepčně nepřipravenou snahou o jeho transformaci. Zdaleka není jisté, že se tuto krizi podaří vyřešit pouhým jmenováním nového, byť zkušeného ředitele.