Což jsou mimochodem slova, kterými papeženci častovali Mistra Jana Husa, když jej lstí vylákali na koncil do Kostnice.

Snad proto, že ani dvacet let svobodného režimu nestačilo na to, aby stát našel svůj modus vivendi ve vztahu k organizovanému náboženství, mohl spor o církevní restituce nabrat tak razantně na obrátkách. Z věcné roviny politických sporů se přesunul do říše ideologického balastu.

Přitom sama politická kampaň si na nic nehraje. Jen věcně konstatuje to, co se z dlouholeté snahy o vyrovnání s církvemi stalo. Je to ovšem vina zatvrzelého postoje Nečasovy vlády, která tak dlouho kličkovala, až se z hledání nastavení vztahů s církvemi stala cesta, jak posílit vliv konzervativní části společnosti a ruku v ruce s tím oslabit principy svobodomyslné občanské společnosti.