Samotná forma vychází z tohoto pojetí. Pokud je problém neprůhlednost, pak je třeba vše zprůhlednit a uvést do zjevné a transparentní podoby. A vytvořit nezávislý orgán, který na to bude dohlížet. Nutné jsou zejména jasné a citelné postihy za porušování stanovených pravidel, včetně osobní zodpovědnosti politiků, kteří stranu vedou. Důsledkem by mělo být nejen možné odejmutí finančních dotací ze strany státu v případě porušení pravidel, ale i možnost zrušení strany a trestně právní zodpovědnost jejích členů. Takovéto pojetí zákonem stanovených pravidel by nemělo obsahovat termíny „může, či nemusí“, ale musí, nebo nesmí.
Pokud tedy mluvím o nezávislém orgánu, pak může jít jedině o koncentraci zástupců jak z politických stran, tak nezávislých organizací, ale i jednotlivců, nebo novinářů. Tito lidé, by měli mít přístup ke všem finančním operacím politických stran a také k podkladům oficiálních kontrolních institucí. Nebráním se ani proti tomu zveřejnit vše a pro všechny – po uzavření daňového období a účetní uzávěrky.
Zásadním krokem však je určit strop a možnosti financování stran. Tím jedině můžeme zamezit „motivaci“ politiků a jejich stran. Jasně stanovme provozní náklady a zdroje jejich pokrytí. Pokud se ujednotí pravidla provozu politických stran tak, aby byl jejich chod financován ze státních peněz (bez zbytečného rozhazování), pak by bylo možné zakázat stranám majících své zástupce v zákonodárných sborech přijímat jakékoliv sponzorské dary. To by se netýkalo nových, nebo ostatních mimoparlamentních stran. Tak, či tak, by bylo bezpodmínečné otevřít účetnictví veřejnosti formou zveřejnění daňových přiznání, včetně konkrétního seznamu dárců.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš Jarolím