Přesto role pro-evropsky orientovaného Polska není zanedbatelná. Nedávný projev polského ministra zahraničních věcí Sikorského v Berlíně jasně ukázal, že Polsko vidí svoji budoucnost v rámci evropských struktur. „Polsko se méně bojí německé moci, než německé nečinnosti“, konstatoval Sikorski v Berlíně. Čeho se bojíme a kde svoji budoucnost vidíme my?

EU, jejíž základy sahají až k Schumanově deklaraci z roku 1950, již překonala několik existenčních krizí. Krize, které přicházely se stále těsnější evropskou integrací (zejména v oblasti ekonomické), se však až doposud vždy podařilo úspěšně překonat. Je současná krize eurozóny jedna z takovýchto dalších krizí či se stane pro EU osudnou? Bude právě naše generace svědkem rozpadu projektu, který postupně vzniká již 60 let?

EU dohnala její schizofrenie v podobě jednotné měnové politiky, ale naprosto volné politiky hospodářské. Ekonomicka více než předběhla politickou integraci. A právě tento rozpor se teď snaží napravit tandem „Merkozy“.  Problémy eurozóny jsou tak dnes řešeny s pověstnou německou pravidelností a snad i pečlivostí, což dokazuje četnost schůzek tohoto tandemu. A ať již jsou vedlejší zájmy tohoto tandemu jakékoliv - v případě Sarkozyho snahou o záchranu francouzských bank a Merkelové v zachování podmínek pro proexportně orientované německé hospodářství, které profituje z rozšiřování EU, je třeba jejich plánu na záchranu eurozóny věnovat pozornost.

„Merkozy plán“ požaduje větší fiskální disciplínu, změny v existujících evropských smlouvách, které by umožňovaly dohled nad jednotlivými národními rozpočty a sankce proti nadměrnému utrácení a z toho vyplývajícímu dalšímu zadlužování. „Merkozy“ chce ukázat jednotu a odhodlání. Představa, že uspějí bez podpory a přičinění ostatních členských států EU je však nereálná. Paradoxně však právě Německo a Francie byly mezi prvními, kteří porušily dohodu z Lisabonské smlouvy o tom, že schodek veřejných financí nepřekročí 3%. Jelikož nenásledovaly sankce, tak si všichni ostatní řekli, když mohou oni, my také. Následky tohoto rozhodnutí nám jsou dobře známé. Ti, co byly jedním ze spouštěcích mechanismů, dnes moralizují a zachraňují Evropu. Lze očekávat, že tandem „Merkozy“ bude fungovat do voleb ve Franci respektive v Německu, pak se teprve v plné nahotě ukáže pevnost a trvalost dojednaných opatření.

V rámci udělení plné podpory morální, politické i finanční zatím váháme, neboť důvěryhodnost ve funkční eurozónu klesá a současné nástroje na řešení problémů jsou zdá se neúčinné. Zásadní rozhodnutí, zda přistoupíme k možnosti dohledu EU nad naším rozpočtem, nás však teprve čeká, s tím, jak změny evropských smluv nabudou konkrétních rozměrů. Rozhodnutí o poskytnutí finanční prostředků na záchranu eurozóny však musí přijít mnohem dříve.